close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Doufám že se vam tu bude líbit

Červenec 2008

o co gou?

31. července 2008 v 20:31 drezura
DREZURA
Termín vyhrazen pro výcvik koně směrem k zvýšené obratnosti a poslušnosti. Podle konečného cíle se rozlišuje klasická drezura jezdeckého koně, drezura koně skokana, drezura vojenského anebo policejního koně, westernová drezura, cirkusová drezura, vozatajská drezura apod. Obecně se dnes pod tímto pojmem rozumí klasická a sportovní drezura, která klidnou prácí s koněm, jeho cvičením a systematickou gymnastikou, za předpokladu náležitého přihlížení k jeho psychice, vede k plnému rozvinuti jeho výkonových možností. Jde v první řadě o optimalizaci a ekonomizaci průběhu pohybu. Využívá se maximálně mechanika pohybu koně. Základem klasické drezúry jsou srovnání, kmih, uvolněnost a takt, přičemž je kůň neustále na pomůckách a právě drezurní prací se dostává z rovnováhy přirozené přes rovnováhu kampanní do rovnováhy školní, která je předpokladem vyšších stupňů klasické drezúry.

DREZURNÍ KŮŇ

Kůň pro drezurní ježdění musí být speciálně vybraný. Musí se v něm skloubit exteriérová dokonalost s dokonalostí pohybové mechaniky a kromě toho musí být vhodný k jezdci. Pokud totiž v jiných druzích jezdeckého sportu jsou estetická kriteria vůči výkonovým podružná, v drezuře jsou významná.

DREZURNÍ OBDÉLNÍK

Klasický drezurní obdélník má rozměry 20x60 m. Slouží k předvádění drezurních úloh od stupně S výš. Jeho stěny jsou pro orientaci soutěžících označené písmeny podle pravidel FEI. Uprostřed krátkých stěn jsou proti sebe písmena A a C, uprostřed dlouhých stěn jsou písmena B a E. Uprostřed obdélníku je písmeno X. Zbývající písmena označuji body na dlouhých stěnách ve vzdálenosti 6 m od rohů a po každých 12 m. Malý drezurní obdélník má rozměr 20x40 m. Slouží k předvádění nižších drezurních úloh stupně Z a L. Označení písmen je taky dané pravidly FEI (mezinárodní jezdecká federace). Podklad v drezurním obdélníku je zpravidla pískový nebo travnatý. Při mezinárodních soutěžích nesmí být žádná ze stěn drezurního obdélníku blíže k divákům než 20 m a v kryté jízdárně 2 m.

fotky

31. července 2008 v 20:27 parkur

co je to?

31. července 2008 v 20:22 | mi

Parkur

Skokové soutěže nebo také parkurové skákání patří v jezdeckém sportu mezi nejmladší disciplíny, pravděpodobně nejméně přirozené, ale zcela určitě divácky nejatraktivnější. Možná vás překvapím, ale skákání není pro koně zcela přirozené. Kůň v přírodě skáče jen, když musí před něčím uprchnout nebo překážka nejde jinak zdolat. Bude-li mít většina z nich možnost, raději překážku obejde. Ale je poměrně jednoduché koně vycvičit ke skákání a většina z nich si tuto činnost oblíbí. Princip soutěží je jednoduchý. Kůň skáče přes řadu pestře zbarvených překážek, které lze porazit, s cílem předvést co nejčistší skoky. Do výsledku se započítávají trestné body (viz. dole) Závodí se na uzavřeném kolbišti a soutěž poskytuje dramatickou a přitažlivou podívanou.

Historie

Takže teď se vraťme zpět do minulosti.Již v roce 1865 na přehlídce koní v Dublinu bylo předveden parkur ve své nejjednodušší verzi, kde koně skákali do výšky a do dálky přes překážky postavené z prken. V roce 1866 se konal v Paříži concours hippique, na kterém byli účastníci hodnoceni při předvedení při předvádění skoků přes řadu přírodních překážek. Celkem přirozeným dalším krokem bylo přenesení soutěží na uzavřená kolbiště, kde je diváci mohli lépe sledovat. V prvopočátcích tohoto sportu však "přeskakovaní" nezajímavých, nevýrazných klád a směšných živých plotů nepřilákalo zdaleka tolik diváků, jako třeba vozatajství nebo jiná, zajímavější odvětví jezdeckého sportu. V roce 1883 byly soutěže ve skákání do výšky do dálky zařazeny do programu jezdecké přehlídky v New Yorku a okolo roku 1900 začalo parkurové skákání nabývat dnešní podoby. Významným silný podnět dostaly skokové soutěže zařazením do každoročních Mezinárodních jezdeckých dnů v Olympii, konaných v Londýně.
Parkurové skákání je od svých prvopočátků mezinárodním sportem.První pohár národů, který je v současnosti nejdůležitějším každoročním měřením sil družstev, se jel poprvé v roce 1910. Americké družstvo se zúčastnilo jezdeckých dnů v Olympii v roce 1911. O rok později bylo oceněno na olympijských hrách ve Stockholmu švédské družstvo a mezi jednotlivci zvítězil Francouz Jean CAriou na koni Mignon. Vtomto období , v roce 1928, zvítězil na olympijských v Amsterdamu ve skokových soutěžích jednotlivců náš kapitán Ventura s koněm Eliotem a naše družstvo bylo páté,
V počátcích skokových soutěží byly penaltové body udělovány za shození lehké lišty položené na vrcholu překážky, přičemž se zakopnutí přední a zadní nohou hodnotilo rozdílně. Soutěžící - zpočátku to byli téměř na výjimky vojáci - seznámili své koně s překážkami dříve než vyjeli na dráhu. Body mohly získat nebo ztratit také za čistotu stylu a obtížnost překonaných překážek. Pravidla se však v jednotlivých zemích značně lišila a někdy byla rozdílná dokonce uvnitř jednoho státu.
Po 2. světové válce nastal v parkurovém skákání obrat k lepšímu. Vzestup popularity tohoto sportu pramenil z Vítězného šampionátu, pořádaného v pozdním létě 1945 ve White City v Londýně. Soutěž připravil plukovník Mike Ansell a n nově reorganizovaná British Showjumping Society. Ansell využil představivosti a do závodů využil nové prvky. Použil například nabarvené klády a výplně překážek, keře květiny. O desetiletí později začala tento sport přenášet televize, a protože se parkurové skákání odehrává v omezeném prostoru a má jednoduchá pravidla, stalo se ideálním předmětem přenosů pro toto nové médium. Televize se naopak zasloužila o širokou diváckou obec sledující tento sport. Pat Smythe( první žena, která se zúčastnila skokových soutěží na olympiádě v roce 1965)a kůň Flanagan a David Broome s koněm Sunsalve se stali známými v každé domácnosti. Popularita skokových soutěží v Británii po roce 1970 poněkud poklesla, ale v Severní Americe a kontinentální Evropě se těší stále obrovskému zájmu a velkému zájmu a velké soutěže v krytých halách přitahují množství přívrženců. A teď už zpět do přítomnosti.

Pravidla

Parkur se skáče v uzavřeném prostoru. Parkur obsahuje několik stupňů obtížnosti. Od nejlehčího stupně, který se značí ZM, až po ten nejtěžší, označovaný jako TT. Každý stupeň obtížnosti má danou výšku překážek, přes které kůň skáče. V každém stupni obtížnosti může být překážka vyšší o 10cm, než je předepsaná výška. Např. pokud má stupeň obtížnosti Z danou výšku 100cm, může být překážka zvýšena na výšku 110cm.
Dále se dá parkurové ježdění ještě rozdělit na různé druhy soutěží, jako je klasická soutěž, dvoufázové skákání a stupňovaná obtížnost. Při klasické soutěži se jedná o určitý stupeň obtížnosti. V první jízdě rozhodují pouze chyby, které soutěžící kůň udělal. Není zde však posuzován čas. Pokud se stane, že více jezdců zajede parkur bez chyby, pokračuje se rozeskakováním. Do této části soutěže je umístěno méně překážek než do základní části, ale na druhou stranu mohou být zvýšeny až o 10 cm. V rozeskakování se již na čas hledí, jelikož se může stát, že opět zajede několik jezdců svou jízdu bez chyby, bude to právě čas, co bude rozhodovat o vítězi.Dvoufázové skákání, tzv. dvoufázovka. Při tomto závodě se jedná o soutěž, která nemá přímo určený stupeň obtížnosti. Její zápis vypadá asi takto: 120/130. To znamená, že v první fázi soutěže jsou překážky do 120cm (stupeň L) a v druhé fázi pak do výšky 130 cm (tj. stupeň obtížnosti S). Soutěž poté probíhá tak, že pokud jezdec projede první část závodu bez chyby, postupuje do druhé části, kde je však měřen i čas. Pokud se však stane, že kůň udělá chybu již v první části, tak do druhé části už nepokračuje.Při stupňované obtížnosti, neboli postupce, jsou překážky postavené od těch nejmenších po největší. Bodování je jiné, než u předešlých soutěžích. Při tomto skákání lze získat pouze určitý počet bodů a to tak, že za jednu bezchybně skočenou překážku je jeden bod, za dvě dva body, atd… Tyto soutěže jsou zakončeny tzv. žolíkem, což bývá nejvyšší skok a za jeho skočení bývá připsán dvojnásobný počet bodů, ale na druhou stranu, pokud kůň tuto překážku shodí, je mu dvojnásobný počet bodů odečten. Druhá možnost je skočit vedle tzv. "žolíka" klasický oxer, který je ale bodován běžným počtem bodů.(na druhé fotce je moje sestra se svým koníkem.)
Přehled všech stupňů obtížnosti:
ZM - 90cm
Z - 100cm
ZL - 110cm
L - 120cm
S - 130cm
ST - 140cm
T - 150cm
TT - 160cm

Zvláštní soutěže

Alternativní překážky + žolík:
V soutěži se stupňovanou obtížností získává soutěžící za překonání poslední překážky žolíka - dvojnásobný počet bodů. Přestože je žolík obtížnou překážkou, musí být překážkou sportovní. Při soutěži volba překážek musí být bodová hodnota 200 bodů.

Soutěž do první chyby:

Tato soutěž se koná na čas, kombinace nejsou dovoleny. Parkur je ukončen jakoukoliv první chybou - poboření překážky, neposlušnost, pád...
Bariérové skákání:
Koná se podle zvláštních pravidel na kombinaci překážek. 6 svislých překážek v jedné řadě ve vzdálenosti přibližně 11 m od sebe. Jestliže dojde k neposlušnosti nebo vybočení, musí soutěžící pokračovat v parkuru na překážku, na které udělal chybu.

Mini-maxi:
Základní výška nesmí být v žádném případě nižší než 110 cm, čas se neměří.

Minutové skákání:
V této soutěži získává jezdec 2 body za bezchybně překonanou překážku a 1 bod za poboření překážky. Kombinace nejsou povoleny, čas od 60 - 90 sekund, časem se trestá neposlušnost.

Soutěž se stupňovanou obtížností:

Koná se na 6, 8, 10 překážkách jejichž obtížnost se postupně zvyšuje, kombinace nejsou povoleny. Obtížnost se nedosahuje jen výškou, šířkou, ale také obtížností trasy.

Volitelná štafetová skákání:
Soutěž je určena pro dvoučlenná nebo tříčlenná družstva. Soutěžící mohou předávat štafetu libovolně, střídání je však povinné v okamžiku, kdy soutěžící dokončil svůj parkur nebo ve chvíli, kdy udělal chybu.


Volba překážek:

Při této soutěži je umístěn určitý počet překážek, hodnota každé přakážky stoupá dle její obtížnosti od 10 - 120 bodů. Překážky jsou stavěny tak, aby se mohli skákat z obou stran, při poboření jezdec nezískává žádné body. Čas 60 - 90 sekund - v tomto čase si může jezdec zvolit překážky v libovolném pořadí.

Volba dráhy:

Soutěžící si volí pořadí překážek sám (každá překážka pouze jednou). Jezdec, který nepřekoná všechny překážky, je vyloučen.

Dvoufázové skákání:
Skládá se z dvou fází, které soutěžící absolvuje bez přerušení. První fáze 8 - 9 skoků, druhá fáze 4 - 6 překážek. Soutěžící, kteří jsou v první fázi penalizováni, nepokračují do druhé fáze.

Soutěž o nejlepší styl jezdce:

Porota hodnotí styl jezdce nad překážkou, ale i působení jezdce na koně.

Soutěž o nejlepší styl koně:

Porota hodnotí styl koně ve skoku, ale i čistotu chodu mezi překážkami.

Soutěž o nejlepší styl jezdce i koně:
Porota hodnotí celkovou souhru jezdce i koně.
Zrcadlové skákání:
Je to dvojice soutěžích, kteří mezi sebou soutěží na dvou stejných parkurech

Druhy překážek:

JEDNODUCHÉ PŘEKÁŽKY
Přes jednoduchou překážku se skáče jedním skokem. Dva nejdůležitější typy jednoduchých překážek jsou kolmý skok (kolmák) a dvojbradlí neboli oxer.

KOMBINOVANÉ PŘEKÁŽKY
Kombinace se skládají ze dvou, tří nebo více částí. Například trojskok se skládá ze tří skoků, které tvoří jednu překážku. Kombinace mají v parkúru jedno číslo. Jednotlivé skoky v jedné kombinaci se označí písmenem (A, B, C). Pokud kůň odmítne skočit v kombinaci například skok C, musí jezdec absolvovat znovu celou kombinaci.

VÝŠKOVÁ PŘEKÁŽKA
Výšková překážka se překonává jedním skokem. Pro koně jsou čistě výškové překážky velmi nepříjemné, neboť u těchto překážek bývá větší problém určit dobrou vzdálenost odskoku. Všeobecně by se mělo na výškové překážky najíždět nepříliš rychle s dobře shromážděným koněm. Správné místo odskoku leží blíž překážky než například u šířkové překážky. Kůň musí vyskočit spíše nahoru než překlenout vzdálenost. Mezi výškové překážky patří kolmák, zeď a ohrada.

KOLMÁ PŘEKÁŽKA
Kolmák je svislá překážka stavěná pouze do výšky. Mezi stojany se zavěsí několik bariér nebo dřevěných prken nad sebe. Kolmá překážka je školní příklad výškové překážky.


ZEĎ
Zeď je výšková překážka, která je složena z beden. Zvládnout tuto výškovou překážku je dost obtížné, neboť kůň nevidí místo doskoku.

ŠÍŘKOVÁ PŘEKÁŽKA
Šířková překážka je stavěna v horizontální perspektivě. Přes tyto překážky musí kůň překlenout určitou vzdálenost. Patří sem různé typy oxerů a triple-bar.

ŽOLÍK
Žolík bývá nepříjemná, ale nezáludná překážka. Může ýt různě postaven. Žolík se většinou liší od běžných překážek určitým vzhledem, například spodek překážky může být tvořen nerovným kmenem stromu. Žolík bývá označen žolíkovou kresbou, upevněnou na stojanech překážky. Za překonání této překážky dostane jezdec v soutěžích postupné obtížnosti dvakrát tolik bodů než za překonání poslední regulérní překážky.

OXER
Při překonávání oxeru musí kůň skočit do výšky a zároveň překlenou určitou vzdálenost. Vrchní bariéry jsou u oxeru ve stejné výšce. Je-li zadní bariéra výše než přední, hovoříme o dvojbradlí (double-bar). Dvojbradlí je pro koně příjemnější než klasický oxer. Přestože se oxer skládá z několika částí, je to jedna překážka, tj. jednoduchá, a kůň ji musí překonat jedním skokem.


TRIPLE-BAR neboli TROJBRADLÍ
Triple-bar je šířko-výšková překážka skládající se ze tří šikmo stoupajících bariér. Tuto překážku zdolává kůň jedním skokem. Variantu triple-baru představuje takzvaná pyramida která má první a třetí bariéru ve stejné výšce - střední bariéra tvoří nejvyšší bod překážky.

VODNÍ PŘÍKOP

Příkop naplněný vodou je známá parkúrová překážka. Vodní příkop je většinou široký 2-4 m a hluboký 10-15 cm. Musí být vyhlouben v povrchu kolbiště. Je to čistě šířková překážka, která se liší také tím, že kůň při jejím špatném překonání doskočí do vody. U této překážky je důležitá reakce koně na vodu. Na odskokové straně této překážky může být umístěna odskoková bariéra nebo nízká proutěná překážka, která nesmí být vyšší než 150 cm. Doskok vodního příkopu musí být vyznačen bílou páskou, aby rozhodčí mohl lépe konstatovat případnou chybu koně.

ODSKOKOVÁ BARIÉRA

Odskoková bariéra označuje místo odskoku. Někdy se tato bariéra pokládá před překážku a koni se tak usnadňuje určení správného místa odskoku.

Neposlušnost koně:

zastavení před překážkou, vybočení....
ZASTAVENÍ PŘED PŘEKÁŽKOU
Za zastavení před překážkou se považuje, jestliže kůň zastaví před překážkou, kterou má překonat. Není rozhodující, zda přitom překážku poboří nebo posune. Podle pravidel F.E.I. (Féderation Equestre Internationale) je jezdec vyloučen při třetí neposlušnosti koně.


VYBOČENÍ
Vybočení znamená, že se kůň vymkne z moci jezdce a mine překážku, kterou měl překonat, cílovou čáru nebo povinný průjezd.


ODEPŘENÍ POHYBU
Za odepření pohybu se považuje, jestliže kůň zastaví a odmítá pohyb vpřed.


BAROVÁNÍ KONÍ
Barování zahrnuje všechny umělé techniky k donucení koně, aby v soutěži skákal výš a pozorněji. Způsoby barování mohou být různé: například jezdec nechá během tréninku záměrně koně uhodit o kladinu překážky položením falešných odskokových bariér. Barovat koně jakýmkoliv způsobem, kdykoliv a kdekoliv je zakázáno. Pokud se prokáže, že se jezdec proti tomuto pravidlu provinil, bude diskvalifikován ze všech soutěží nejméně na 24 hodin.

Jelikož stupnic penalizací je více, následující přehled je podle stupnice A:

shození, poboření překážky nebo dotyk končetiny koně vodního příkopu = 4 trestné body
1. odmítnutí poslušnosti = 3 trestné body
2. odmítnutí poslušnosti = 6 trestné body
3. odmítnutí poslušnosti, pád jezdce nebo obou = vyloučení
překročení časového limitu za každou započatou vteřinu = 1 trestného bodu, při rozeskakování = 1 trestný bod

Podlestupnice C, která se používá na většině světových soutěžích v parkuru:

shození, poboření překážky nebo dotyk končetiny koně vodního příkopu = 4 trestné body
1. odmítnutí poslušnosti = 4 trestné body
2. odmítnutí poslušnosti = 4 trestné body
3. odmítnutí poslušnosti, pád jezdce nebo koně = vyloučení

fotky z kroužku

31. července 2008 v 20:19 | ja |  přirozená komunikace
ja s mym milovanym koněm BRITOU

co to je??

31. července 2008 v 20:16 přirozená komunikace

přirozená komunikace s koněm

Co jsou přirozené metody:
Přirozené metody jsou univerzální, šetrný a účinný způsob výcviku koní. Nejde o konkrétní disciplínu, ale o nástroj výcviku. Přirozené metody jsou dorozumívací jazyk, kterému koně rozumí. Z této skutečnosti vyplývá i univerzálnost přirozených způsobů výcviku. Jinými slovy, nezáleží na tom, k jakému využití je kůň určen. Záleží jen na tom, jestli chcete svému koni porozumět a zlepšit tak vzájemný vztah i výsledky výcviku.
potřebuji trenéra?:
Je tedy třeba výuky k tomu, aby byl člověk přirozený? Někteří lidé mohou mít nadprůměrný talent pro práci s koňmi. Obecně však existují významné rozdíly v povaze člověka a koně, které vzájemnému porozumění brání.
Naštěstí lze tyto rozdíly překonat. Jistou možností je dlouholeté zkoušení a hledání nejschůdnější cesty. To je však často vykoupeno zbytečně velkou námahou, mnoha neúspěchy a nezřídka i zraněními z výcviku. Přitom většina těchto nesnází vychází jen z neznalosti koňské psychiky a myšlení.
Nejschůdnějším řešením tedy zůstává: jednoduše se přirozené metody výcviku naučit.

Co získám:
Výcvik přirozenými metodami směřuje k výcviku bezpečně ovladatelného koně ochotného vykonávat dobrovolně jakoukoliv práci, kterou mu určím. Je tedy použitelný pro všechny kategorie koní a pro různé způsoby jejich využití. Výhody přináší zejména u mladých koní do tří let stáří, kde zůstává práce ze země jediným způsobem, jak koně připravovat. Tak může být kůň ve věku klasického obsedání již velmi dobře připraven na následný fyzický trénink. U dalších koní může použití metod přirozeného výcviku zlepšit vztah koně k člověku (a obráceně), což vede ke zlepšení sportovních výsledků, ale zejména k plnějšímu vztahu člověka a koně. V případě problémů s koněm jsou přirozené metody výcviku bezpečnou a účinnou cestou k jejich odstranění.

Jak to gunguje:
Pozor, tento odstavec náleží teorii!Já na koni
Přirozené metody umožňují člověku - tvoru inteligentnějšímu, porozumět koním - tvorům, kteří se chovají jako koně a kteří mylně chápou instinktivní lidské chování. V této větě je zakotven základní princip přirozených metod, který říká, že pokud chceme porozumět koním a využít těchto poznatků k budování vzájemného vztahu, musíme se naučit "koňskou řeč".
Člověk se totiž přirozeně chová jako šelma. Kůň je na druhou stranu založením kořist, a přestože mu ve stáji žádné nebezpečí nehrozí, bude se od přírody jako kořist chovat. Právě to je jednen z hlavních důvodů neshod mezi člověkem a koněm.
Další "záludností" chování koní je stádová hierarchie, která nezasvěcenému člověku výcvik komplikuje. Přitom právě stádový pud je základem osobnosti koně a jeho využití je základem přirozených metod výcviku. Na tomto místě bych rád zdůraznil, že koně nejsou hloupí. Jen lidé, kteří to tvrdí, jim nedokáží správně rozumět.
Abychom se mohli s koněm dorozumět, je třeba přizpůsobit se jeho způsobu komunikace. Na druhou stranu od koně požadujeme, aby se naučil ovládat svůj strach a aby porozuměl našim povelům.
Jak probíhá výcvik:
Konkrétní schéma výcviku ovlivňují požadavky zákazníka, odvíjí se od způsobu využití koně, od předchozích návyků a především od jeho osobnosti.
Existují však obecné zásady, které je třeba dodržet kvůli bezpečnosti a účinnosti výcviku:
  • V duchu metod Pata Parelliho postupuji od jednoduššího, pochopitelného a základního ke složitějšímu. Takový postup dává koni i člověku pevný základ a jistotu pravidel. Po zvládnutí základních cviků a principů postupujeme ke složitějším cvikům nebo do náročnějšího prostředí. Každý složitější cvik v této kaskádě rozvíjí některý z předcházejících cviků. Každá nová dovednost přispívá k lepší ovladatelnosti koně, důvěře a respektu. Pevný základ, ke kterému se vracíme v náročnějších situacích, dává koním i lidem velmi potřebnou jistotu.
  • Dobrý vztah s koněm závisí na rovnováze důvěry a respektu. Koně jsou velmi inteligentní a rychle se naučí i obtížné cviky. To, jestli je na pokyn vykonají, však závisí na dostatečné důvěře a respektu ke "svému člověku". Učím proto své žáky rozpoznat nedostatek důvěry nebo respektu ze strany koně a učím je, jak tyto obtíže řešit. (Příklad: Kůň, který se bojí zvednuté ruky, nebude reagovat na povel rukou, přestože zná jeho smysl. Místo toho se bude snažit utéct. Takové chování bývá často interpretováno jako neposlušnost nebo hloupost koně. Odlišit oboje však nemusí být vždy snadné. Výsledné chování špatně vycvičeného koně je totiž nezřídka směsicí strachu, záměrné neposlušnosti i nepochopení povelů.)
  • Výcvik probíhá v "koňském" jazyce. Koně používají převážně řeč těla. Proto je třeba se více soustředit na vizuální signály, které kůň vysílá (postavení uší, hlavy, končetin...) a také na ně obdobně odpovídat. Vizuální povely, konané prostřednictvím pohybů vlastního těla a pomůcek, jsou pro koně mnohem pochopitelnější než mluvené slovo. Inteligentní kůň rozliší podle literárních údajů až 20 slov. Jejich využití je ale nástavbou k vlastnímu výcviku a nemůže nahradit použití fyzických a vizuálních pobídek.
  • Kromě požadavků žáka se řídí průběh výcviku také schopnostmi koně. U vyrovnaných koní bez závažných zlozvyků lze začlenit přirozený výcvik do běžného provozu, na který je kůň zvyklý. Naopak u problémových koní je často třeba změnit nebo omezit dosavadní pracovní program, především kvůli bezpečnosti výcviku.
  • Především u mladých, neobsednutých a problémových koní začínám s přípravou koně ze země. Práce ze země je bezpečnější a efektivnější formou výcviku jak pro koně, tak pro člověka. Prací ze země lze koně naučit většinu toho, co potřebuje znát pro pozdější využití jezdecké.
  • Při výuce se snažím o to, aby veškeré používané techniky pochopil člověk, který koně cvičí. Kůň musí totiž respektovat a chápat svého majitele a jezdce, ne mne. Daný cvik tedy nejprve "proberu" s koněm, abych se ujistil, že je schopen konkrétní povel pochopit a poslechnout. Pak cvičí stejnou techniku žák. Výcvik se samozřejmě přizpůsobuje schopnostem a možnostem koně i člověka.
  • Výcvik probíhá intenzivně. Nacvičené techniky je třeba poté opakovat, aby se jejich používání stalo samozřejmostí. Další výcviková hodina má smysl ve chvíli, kdy jsou předcházející cviky dostatečně zažité.

    Vybavení:
  • Pro výcvik ze země využívám nejraději provazovou ohlávku a "Parelliho" vodítko.
  • Výhodou provazové ohlávky je její lehkost (pokud na ní nepůsobíme) a současně účinnost při jejím použití, zajištěná tenkým provázkem a uzlíky umístěnými na masážních bodech.
  • Vodítko, které lze nejčastěji koupit pod názvem "Parelliho vodítko", je vytvořeno z hutného lana přiměřené tloušťky, zakončeného karabinou na jedné straně a kouskem kůže na straně druhé. Takové vodítko dobře přenáší všechny pohyby a je možné na něm koně dobře udržet. Nejpoužívanější je vodítko v délce 3,8 metru, ale pro účely pokročilejšího výcviku se vyrábí i sedmi a patnáctimetrová vodítka.
  • Při výcviku lze použít i jiné, běžnější pomůcky, které ale bývají méně vhodné.
  • Na druhé straně často využívám i netradiční pomůcky (igelitové sáčky, pet lahve, košťata, lopaty, části oblečení,...) jejichž použití může mít v dané situaci významný efekt.
  • K práci přirozenými metodami se nejlépe hodí přirozené prostředí. Pracovní prostor by měl být dostatečně velký s vhodným povrchem, aby nemohlo dojít k poranění koně nebo člověka. Pracovat lze tedy v ohradě, výběhu, jízdárně, na louce... Často je také žádoucí místo výcviku měnit a trénovat i v nezvyklých prostorech za nejrůznějších
    Pro jakého koně?:
    Přirozené metody výcviku jsou vhodné pro jakéhokoliv koně, osla nebo jejich křížence.
  • U bezproblémových koní zlepší vzájemný vztah s člověkem a často tak zlepší i sportovní výkony.
  • U koní, kteří mají nějaké problémy, jsou přirozené metody nejvhodnějším a často jediným způsobem jejich bezpečného řešení.
  • Přirozené metody jsou vhodné pro lidi, kteří hledají jiné podoby vztahu s koněm. Může jí být právě možnost pracovat s koněm ze země, jezdit na koni bez uzdění a sedlání, možnost přivolat koně kdykoliv a odkudkoliv, příležitost vychovat koně, který je člověku oddán tak, jako dobrý pes.
  • Přirozenými metodami lze připravovat hříbata již od narození, intenzivněji pak asi od stáří šesti měsíců. Mladší koně se lépe učí a můžeme je proto nejsnáze a nejšetrněji připravit na budoucí úkoly. Je dokonce škoda, nechat mladého koně tři roky zahálet a pak mu naložit nadmíru starostí a stresu při obsedání. Tříletý kůň může být téměř připraven pro obsednutí i náročné úkoly jezdecké kariéry. Obsedání dobře připraveného koně je otázka velmi krátké doby, při které bez jakéhokoliv stresu a nebezpečí seznámíme koně s novou skutečností, že na něm budeme sedět. Nejdůležitější principy ježdění a poslušnosti už má kůň zažité a rychle je začne respektovat i při jízdě.
  • Koně lze naučit velké množství účelných cviků a povelů. Není ale problém naučit je i nějaké "cirkusové kousky" jen tak pro radost. Vše záleží na konkrétním přání člověka a na jeho ochotě s koněm pracovat.

    Čerpáno z www.vycvikkoni.webzdarma.cz

me

31. července 2008 v 20:13 | no ja no |  Jáá
Jmeno:Veronika
Přímení:Pochopová(moták pochop je pták)
Přezdívka:pochop,verča,ufo,hážedržka
Věk:12
narozeniny:7.4
Třída:7.C
sourozenec:bracha kuba(17)
Oči,vlasy:modro zeleny,blond a hnědy
Místo narození:Soria(Španělsko)
sport:ježdění(přirozena komunikace,parkur)tennis,tancovaní,zpívaní
Nejoblibenější zvíře:kuň,pes,kočka
Jazyky:Čeština,Španělština,Francoužština,Angličtina(vše plyně)
výška:172cm
oblíbená barva:modrá
Nejlepší kamoška:Zuzka,Jirka,Adam,Martina
Nejlepší předmět:děják,frajna,
Nejhorší předmět:čeština,matika,ajna
Hudba:Avril,Maria Isabel,Hannah montana,green day,my chemical romance
Nejlepší film:Angeles S.A,Mamma Mia
Nejlepší herec:Maria Isabel,Meryl Streep,Tom Hanks,Jeremy Sumpter
Nejlepší serial:Hannah Montana,Dr.House,The Simpsons,Futurama,A las once em casa
Nejlepší pohadka:princezna ze mlejna,lotrando a zubejda
ICQ:387113513
Nej jídlo:špagety,tortilla

To je asi vše co o sobě vím...:D ne ae to by mělo stačit,ne!!??