close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Doufám že se vam tu bude líbit

Srpen 2008

další

17. srpna 2008 v 15:31 kresby

naděje

9. srpna 2008 v 12:56 naděje
Staré anglické přísloví praví:

" Svět by byl ničím bez člověka, člověk by byl nikým bez koně."

Občanské sdružení "Naděje pro koně" bylo založeno dne 19. června 2003 na podporu zvířat v tísni, se zaměřením především na koně.

Sdružení vybudovalo záchytnou stáj pro umístění koní starých, týraných, nechtěných nebo odebraných majiteli na základě rozhodnutí příslušných úřadů. Pod dohledem veterinárních lékařů zde koně podstupují potřebnou léčbu a rehabilitaci. Někteří z nich poté opět nachází svůj nový domov u lidí, kteří je mají rádi. Ti, kterým se získat nový domov nepodaří nebo o které již není zájem z důvodu zdravotního stavu či vysokého věku, mají v útulku zajištěno klidné dožití.

Sdružení se dále věnuje případům týrání koní a pomáhá s řešením složitých chovatelských problémů.

Dle svých možností pořádá akce pro postižené a sociálně slabé spoluobčany, zejména pro děti a mládež.


číslo účtu: 196893698/0300



kroky koně

9. srpna 2008 v 12:43 ježdění na koni
CHODY KONĚ

Základní sed jezdce

Správný sed na koni je odvislý na délce třmenů, které upravujeme podle:
  • délky paže
  • volně spuštěné nohy, kdy kotník sahá k třmenovému můstku
  • délku určí cvičitel

    Správný sed jezdce by měl vypadat takto:
  • hlava vzpřímená s pohledem dopředu
  • trup vzpřímený, pružný v kroku, ve vysokém klusu a pracovním cvalu svislý ke hřbetu koně, v lehkém klusu a rychlejším cvalu nakloněn mírně dopředu podle rychlosti.
  • ramena jsou volně spuštěná s pohyblivými klouby, vyklenutý hrudník
  • paže volně spuštěné (ne křečovité držení), předloktí je prodlouženou osou otěže
  • sedací kosti - jsou oboustranně rozloženy po obou stranách hřbetu a v nejhlubším místě posedu
  • stehno je lehce položeno po celé přední ploše, kolena měkce přiložená k sedlu
  • holeň je se stálým dotykem s koněm, lehce přiložena na zadním okraji podbřišníku
  • paty prošláplé, špička mírně od koně
  • záda vyztužená v kříži
  • ramena, kyčel a pata jsou v jedné přímce

    Nejčastější chyby v sedu jezdce jsou:
  • hlava obrácená k zemi
  • kulatá záda, ramena příliš dopředu, zapadlá hruď
  • lokty od těla
  • ruka a palce ve vodorovné poloze
  • vyosení sedací kosti (větší zatěžování jedné strany)
  • nepřiložené stehno s koleno
  • špička příliš odvrácená od koně, držení patou
  • nadměrné vychýlení svislé osy těla
  • holeně nadměrně posunuta dopředu nebo dozadu


    Působení na koně

    1. SEDEM
  • vyztužením páteře, tlakem sedacích kostí a mírným zakloněním pobízí jezdec koně dopředu. Při zatížení levé nebo pravé strany, nutíme koně pohybovat se v daném směru. Pobídky sedem mají velký vliv na rovnováhu a stejnoměrný pohyb koně.

    2. HOLENÍ
  • jezdec působí na koně nepřetržitým nebo jemným, silným stiskem za podbřišníkem, přičemž je holeň stále ve stejné poloze.

    3. OTĚŽÍ
  • jezdec jí určuje chod, ruch a směr pohybu koně. Jezdec jí nutí koně k přilnutí. Dobrý jezdec používá otěž jemně a citlivě, přičemž je jeho ruka nezávislá na sedu.

    4. HLASEM
  • u mladých koní se používá k pobízení dopředu: používá se hlavně k uklidnění koně.

    5. BIČÍKEM
  • plácnutím po pleci bičíkem pobízíme koně dopředu. Pobídku bičíkem za podbřišníkem používáme k vypracování návyku na pobídky holeněmi a popř. k vynucení poslušnosti.

    6. JEZDECKÝM TAKTEM
  • je součástí teoretického vybavení každého jezdce. Úroveň a zdatnost každého jezdce se pozná při zacházení s koněm. Dobrý jezdec spolupracuje s koněm neznatelnými pomůckami, špatný jezdec působí hrubě na koně. Jezdecký cit a takt je součástí přirozené inteligence.
    Nadměrné užívání bičíku, hrubé zacházení s koněm k dobrému jezdci nepatří. Musíme citlivě rozlišit zda se u koně jedná o nepochopení pomůcky nebo o vzdorovitost.



    A teď už k jednotlivým chodům koně

Krok
Krok Je to nejdůležitější chod, nejpomalejší, nejméně namáhá a kůň vydrží déle pracovat (používá se při těžké práci např. u chladnokrevníků).
  • rychlost koně je v kroku 6 - 8 km.
  • nohosled je téměř stejnosměrný, slyšíme 4 údery kopyt.

  • krok by měl být čistý, živý, prostorný a jistý
  • odchylkami mohou být - mimochod či kohoutí krok


Klus
Klus Je to druhý chod koně, nejspolehlivější a nejpoužívanější na velké vzdálenosti. Trénovaný kůň vydrží asi 15 km, po oddechu v kroku může pokračovat v klusu.
  • rychlost klusu je 4m/s (15km/h). Klusáci 42 - 50 km/h - na kratší vzdálenosti
  • nohosled - slyšíme 2 údery kopyt

  • klus rozlišujeme těžký, střední (lehký) a plný (prodloužený).

    Práce v klusu
  • Klus "Lehký"
- jezdec koně posbírá na otěž a lehce pobídne holení. Dosedá na vnější přední nohu, vysedání je nenásilné, pružné, ne příliš vysoké a toporné, rovněž nepřepadáme dopředu.
  • Klus "Těžký"
- kůň zpomalí chod, nespěchá, s lehkým přilnutím, koně pobízíme sedem a holení, nevysedáme.Trup je zpříma, uvolněný v kyčlích. Koně nerušíme otěžemi v hubě.
  • Klus "Prodloužený"
- jezdíme v pokročilém základním výcviku na dlouhých stěnách jízdárny v prodlouženém držení a s lehkým přilnutím.
Cval
Cval Dal by se definovat jako řada skoků pravidelně se opakujících. Je to nejrychlejší a nejnamáhavější chod. Skoky jsou vyvolány silnou akcí zadních končetin, které hřbetním svalstvem nadnesou předek.
  • rychlost v terénu je až 30 km/h. Plnokrevníci na dráze běží rychlostí až 60 km/h (na kratší úsek).
  • nohosled - začíná-li levá zadní, pokračuje pravá zadní a levá přední a konečně pravá přední (kůň cválá vpravo). začíná-li pravá zadní a končí levá přední (kůň cválá vlevo).

  • při přímém pohybu je koni lhostejné, na kterou nohu cválá. Naopak však na obvodu kruhu nebo v zatáčce musí být "výkonnou" nohou noha vnitřní, tzn. že vpravo musí kůň cválat na pravou nohu, vlevo na nohu levou. Výraz "kůň jde na špatnou nohu" znamená, že kůň cválá vpravo na levou nohu. Jestliže použijeme výraz "kůň křižuje" znamená to, že přední část cválá třeba na pravou nohu a zadní cválá na levou nohu.


Trysk
Trysk Je to nejrychlejší chod koně.
  • nohosled - slyšíme údery všech čtyř končetin


výstroj

9. srpna 2008 v 12:41 ježdění na koni
JEZDECKÁ VÝSTROJ
Základní jezdecká výstroj se skládá z uzdění a sedla.


Uzdění

  • podle účelu využití koně máme několik druhů uzdění:
  • jezdecké
  • vozové
  • kočárové
  • soumarské
  • speciální
  • podle účinku na koně rozlišujeme uzdění:
  • OSTRÉ - používá se pro koně tvrdohubé, jsou to udidla ostrá, páková nebo pelhemy.
  • STŘEDNÍ - pro běžné použití snadno ovladatelných koní
  • TUPÉ - pro koně s citlivou hubou, používají se silná udidla

A podle počtu udidel rozlišujeme UZDEČKY a UZDY.



Uzdečka
  • je jednoduchým druhem uzdění. Běžně se používá při základním výcviku koní i jezdců, k běžnému ježdění, předvádění apod.

    Složení uzdečky:

    1. nátylník
    2. čelenka
    3. podhrdelník
    4. lícnice
    5. udidlo
    6. lícnice nánosníku
    7. nánosník
    8. otěže

    Někdy se používají nánosníky, které také rozlišujeme a to na anglické, hanoverské a křížový.

    Nánosník anglickýNánosník hanoverskýNánosník křížový

    Udidlo se skládá z udítka a dvou kroužků. Udidlo se má lehce dotýkat koutků, nesmí tlačit, stejně tak jako čelenka, nánosník a nátylník koně. Čím je udidlo tenčí, tím důrazněji působí na koně. Proto čím je kůň citlivější, tím musí být udidlo tlustší, popř. pokryto gumou nebo z umělé hmoty.


    UDIDLA A PÁKOVÁ UDIDLA

    Obyčejné udidloUdidlo obyčejné
    Dvakrát lomenéUdidlo dvakrát lomené
    Olivové udidloUdidlo olivové
    DéčkoUdidlo déčko
    Guriové udidloUdidlo guriové
    Slabé roubíčkovéUdidlo roubíčkové
    Pákové udidlo bez jazykového obloukuUdidlo pákové bez jazýčkového oblouku
    Pákové udidlo "S" s jazykovým obloukemUdidlo pákové s jazýčkovým obloukem
    Pákové udidlo s tzv. pumpovým udítkemUdidlo pákové s pumpovým udítkem
    PelhemPelhem
    Gumová podložka pod podbradní řetízekGumová podložka pod podbradní řetízek
    Kožená podložka pod podbradní řetízekKožená podložka pod podbradní řetízek
    Podbradní řetízekPodbradní řetízek

    Otěže mohou být z různých materiálů - gumové, plátěné, kožené, pletené, plátěné s koženými nášivkami...




    Uzda
  • nepoužívá se při výcviku mladých koní a jezdců
  • je nesložitějším druhem uzdění
  • páka působí na koně ostře a tím ho nutí k větší poslušnosti a umožňuje jezdci koně důraznější vedení a působení na koně.
  • udítko udidla je uprostřed vyklenuté tzv. ohby pro jazyk. Ramena páky jsou buď rovná nebo ve tvaru obráceného písmene "S".
  • podbradní řetízek bývá dlouhý 18 - 20 cm a zapíná se do háčků pákového udidla. Volnost mezi ním a hlavou by měla být asi 2 cm.
  • používá se ve vyšším stupni výcviku koně i jezdce, kdy mají již bohatší zkušenosti. Ve vyšších stupních drezurního ježdění je přímo předepsaným uzděním.

    Složení uzdy:

    1. podhrdelník
    2. nátylník
    3. čelenka
    4. lícnice páková
    5. lícnice stihlová
    6. nánosník
    7. pákové udidlo
    8. podbradní řetízek
    9. stihlové udidlo
    10. stihlové otěže
    11. pákové otěže

    Uzdečka Pelhem
  • je druhem uzdění, které bylo používáno zejména v armádě. Správně upravené udidlo - pelhem se může používat buď jako běžné stihlové udidlo, tak jako pákové udidlo při použití podbradního řetízku a dvou párů otěží.
  • v současné době se používá jen málo.

    Běžné vady a nedostatky uzdění
  • krátká čelenka - způsobuje přitahování nátylníku k uším. Muže způsobit odřeniny a hnisavé a bolestivé záněty.
  • krátký nánosník - způsobuje otlaky a odřeniny na nose. Pro citlivější koně se používá nánosník podšitý jemnější kůží (např. jelenicí).
  • vadné nebo nevhodné udidlo - bývá příčinou otlaků nebo poranění dásně a koutků.



    Sedla
  • základem každého sedla je kostra z pevného, ale pružného materiálu (dub, buk, celokovové).

    Máme 2 druhy:
    • jezdecké:
    - kozlíková- jsou poměrně těžké 6 - 8 kg, dnes se nepoužívají
    - anglická- dnes jsou nejvíce používaná. Dělíme je na školní, drezurní, skoková, military, rovinné, překážkové, lovecké, terénní, dámské...
    - tradiční- westernové, kovbojské, arabské
    • soumarská
    - používají se zejména pro nosné a soumarské koně ve vysokohorském terénu.

    Složení sedla:

    1. posedlí
    2. poduška
    3. kryt zámku
    4. přední a zadní rozsocha
    5. stranice (bočnice)
    6. třmen
    7. třmenový řemen
    8. podbřišník
    9. kolenní opěrky

výživa a krmení

9. srpna 2008 v 12:35 výživa a krmení

Výživa a krmení koní

Chceme-li, aby náš kůň podával dobré výsledky, je zapotřebí zajistit mu kvalitní plnohodnotné krmivo. Jeho množství a složení musí být samozřejmě přiměřené práci, kterou kůň vykonává.
K tomu, abychom koni poskytli potřebnou výživu, musíme znát DRUHY KRMIV.

Napájení koní
Kůň musí mít neustále přístup k vodě (automatické napajedlo nebo vědro v boxe). Voda by měla být pitná, zdravotně nezávadná, čistá, bezbarvá, bez choroboplodných zárodků, nečistot a zápachů. Její teplota by měla být 10 - 15°C.
Denní spotřeba vody je asi 20 - 40 L. Samozřejmě záleží na pracovním zatížení, ročním obdobím, vlhkosti vzduchu, ale také složení krmné dávky. Před prací kůň nemá dostat velké množství vody, to platí především u koní dostihových.
Hlavně ale musíme vědět, že nesmíme napájet koně bezprostředně po výkonu a koně zpoceného. Tomu podáme nejprve trochu sena a teprve potom můžeme napojit.


Při krmení koně bychom se měli řídit určitými zásadami:
  • dodržovat dobu krmení
  • při krmení koně nerušit
  • krmit vícekrát denně menšími dávkami (nejčastěji 3x) a to: ráno (1/3 jádra, 1/4 objemné píce), odpoledne (1/3 jádra, 1/4 objemné píce) a večer (1/3 jádra, 1/2 objemné píce)
  • po krmení nechat koně alespoň 1 - 1 1/2 hod v klidu


    Příklad denní krmné dávky sportovního a rekreačního koně:

    Sportovní kůň
    Oves - 5 - 7 kg, seno - 8 kg
    Otruby, kukuřičný šrot nebo jiné příměsi - 1/2 kg
    Vitamíny - např. EFFOL CONDI - odměrku do ovsa
    Mrkev (v zimním období) - 2 - 3 kg

    Rekreační kůň
    Oves - 4 - 6 kg, seno - 6 - 7 kg
    Otruby pšeničné nebo jiné příměsi - 1/2 kg např. každý druhý den
    Vitamíny - podle aktuálních potřeb
    Mrkev (v zimním období) - 2 kg


    KRMENÍ TAŽNÝCH KONÍ
    Jak už bylo zmíněno, koně krmíme podle druhu práce a zátěže.

    Krmení by mělo být:
    1. Individuální - tzn. každý kůň by měl mít vlastní složení krmné dávky (dle výkonu)
    2. Krmíme 3x denně a základ krmné dávky by měla tvořit objemná krmiva
    3. Poměr jadrných krmiv by měl být následující:
  • ráno 2/7
  • v poledne 2/7
  • večer 3/7
    4. Oves zkrmujeme celý, ostatní jadrná krmiva šrotovaná + smíchané s řezankou. Směsi ovlhčujeme vodou nebo melasou.
    Poměr jadrných krmiv s řezankou
    • pracovní klid
    1 : 2
    • lehká práce
    1 : 1 a 1/2
    • střední práce
    1 : 1
    • těžká práce
    1 : 0,5

    5. Přechod na jinou krmnou dávku musí být pozvolný


    Přibližné krmné dávky pro tažné koně
    Zimní krmné dávky v KGLetní krmné dávky v KG
    Hmotnost koněDruh práceJádroSenoSlámaŠtavnatéJádroSenoSlámaZelená píce
    500 kgpracovní klid0,853,535,50,85---319
    lehká práce1,605,5381,601327
    střední práce2,47,539,52,41,5327
    těžká práce3,308,53103,304322
    600 kgpracovní klid14,53,56,51---3,522
    lehká práce1,806,53,591,8013,530
    střední práce2,683,5102,623,530
    těžká práce3,693,510,53,64,53,524
    700 kgpracovní klid1,205471,20---425
    lehká práce2741021,5433
    střední práce2,88,54112,82,5433
    těžká práce3,89,5411,53,85426

    A ještě upřesnění k rozdělení práce:
  • Pracovní klid - je když kůň nepracuje, většinu dne je ve stáji nebo ve výběhu
  • Lehká práce - pracovní doba je kratší než 8 hod, je to práce bez námahy
  • Střední práce - kůň pracuje ve stížených podmínkách, jsou zvýšené nároky na pracovní energii, tempo je větší, jsou kratší přestávky a kůň pociťuje mírnou únavu
  • Těžká práce - trvá déle než 8 hod, jsou kladeny značné nároky na pracovní energii, těžké pracovní podmínky, kůň je velmi unaven a dochází k úbytku živé hmotnosti


    KRMENÍ CHOVNÝCH KLISEN
    U chovných klisen rozlišujeme období první a druhé poloviny březosti, neboť plod se nevyvíjí stejnoměrně. Větší pozornost je třeba věnovat klisně zejména až v druhé polovině březosti, ale nedostatečná a málo vydatná potrava by mohla ohrozit vývoj plodu v kterémkoliv stádiu vývoje.

    Přesto bychom se měli vyvarovat po celou dobu březosti krmení těmito krmivy:
  • velmi nebezpečné je vadné nebo zkažené krmivo
  • není vhodné krmit ani čerstvým, plesnivým nebo zapařeným senem
  • nepodáváme také špatně zkvašenou siláž, nahnilé okopaniny, žitné otruby (námel). Vyřadíme taky žluklé, ztuchlé zrniny.

    Krmná dávka by klisně měla poskytnout hlavně dostatek hodnotných bílkovin, kostitvorných minerálních látek, karoten a vitamíny B, D, A. Klisny krmíme 3x denně.

    Zhruba 2 - 3 týdny před porodem podáváme MASH, který má mírně projímavé účinky - tím zabráníme trávicím poruchám - zácpě.
    Příprava MASHE:
    • 1,25 L horké vody
    • 1,50 kg ovsa
    • 0,25 kg pšeničných otrub
    • 0,05 kg lněného semínka
    • 0,03 kg kuchyňské soli
    Klisnu pravidelně čistíme, mírný pohyb povzbuzuje krevní oběh a látkový metabolismus.

    Před porodem snižujeme dávky objemných krmiv, předkládáme pouze luční seno + MASH.

    Po porodu dáváme MASH, zhruba do týdne přecházíme na normální krmnou dávku.

    Tvorbu mléka podporujeme přídavkem krmných okopanin (krmnou mrkví) i slunečnicovými pokrutinami. V době kojení se nemá krmná dávka měnit.
    V době, kdy klisnu znovu zapouštíme (7 - 11 den po porodu) zkrmujeme kvalitní seno, naklíčený oves (vit. E), pšeničné otruby, mrkev (provit. A), siláž, sušené kvasnice (vit. D, B).

    Napájení klisen - studená, závadná voda může způsobit potrat.

    Pastva klisen
    • má značný vliv na další zabřeznutí
    • pro kojící klisny je optimální výživou, blahodárně působí sluneční záření a pohyb na čerstvém vzduchu
    • denní pastevní dávka je kolem 30 - 40 kg pastvy. Přidáváme denně 1,5 - 3 kg ovsa.


    KRMENÍ HŘÍBAT
    První výživou hříběte je zhruba asi 5 dní mlezivo, které se potom upravuje na běžné mateřské mléko. V prvním měsíci saje hříbě každou hodinu, poté se interval prodlužuje na 2 - 2,5 hod. Proto pokud je klisna v práci, provádíme přestávky, aby se hříbě mohlo napít.
    Zhruba asi 4. den vypouštíme hříbě s klisnou do výběhu.
    Pokud klisna produkuje málo mléka, přikrmujeme kravským nebo kozím mlékem. V případě, že hříbě osiřelo, je nutné mu zajistit náhradní zdroj potravy. Nejúčinnější a nejlepší je umístit hříbě u náhradní klisny. Neseženeme-li klisnu, můžeme zkusit sehnat kozu. Ta může hříbě odchovat, neboť její mléko má stejné složení jako kobylí. A nemáme-li k dispozici ani kozu, krmíme hříbě ředěným kravským mlékem v poměru 1 : 2. Zde je nutno dodržovat hygienické požadavky, čistotu a teplotu. Hříbě krmíme každé 2 hod. čerstvým mlékem.

    Zhruba od 3. týdne začneme hříbě přikrmovat mačkaným ovsem a lučním senem.
    Koncem 2. měsíce - je to 1kg sena + 1 kg ovsa
    Koncem 3 . měsíce - 2 kg sena + 1 kg ovsa
    Mezi 4. - 5. měsícem - 3 kg sena + 2 kg ovsa
    Seno i mačkaný oves zkrmujeme nejlepší jakosti. Oves nikdy nemačkáme do zásoby! Mladým hříbatům podáváme buď celé vajíčko nebo vaječný bílek.
    Okolo 6. měsíce provádíme odstav. V tuto dobu začneme s přikrmováním okopanin - krmnou řepou, krmnou mrkví, cukrovkou - vše podáváme strouhané. Jestliže hříbě začne žrát zeď nebo hlínu, znamená to, že v jeho krmné dávce je nedostatek minerálií a stopových prvků, kterými musíme krmivo doplnit. Hříbata krmíme nejméně 4x denně.

    Hříbě do 1 roku musí dostávat vysoce kvalitní krmivo (oves, seno, pšeničné otruby, bob, lněné semínko, pokrutiny, krmnou mrkev, krmnou řepu). Nejvhodnější je pastevní porost, neboť je bohatý na zdroj bílkovin, minerálních látek a vitamínů. Taky pohyb na čerstvém vzduchu a sluneční záření má blahodárný vliv na látkový metabolismus, vývin kostry a svalstva, činnost srdce a plic.
    Asi ve 2. - 3. měsíci (v prvním pastevním období) začínají hříbata pastevní porost spásat.
    V druhém pastevním období přikrmujeme senem a ovsem. Konec druhého pastevního období spadá zhruba do stáří 18. měsíců, kdy jsou hřebečci i klisničky již dobře vyvinuti.
    Krmí se:
    • 5 - 10 kg sena
    • 2 - 4 kg jádra
    • 3 - 5 kg okopanin
    Dvouletým hříbatům snižujeme jádro až na 2 kg, seno se nemění.

    A opět pár zásad při krmení:
    1. Nejoptimálnější je tedy pastevní odchov hříbat
    2. Jadrná krmiva zkrmujeme individuálně
    3. Do 18. měsíců podáváme jádro mačkané, drcené a nepodáváme slámu
    4. Při stájovém krmení nedáváme objemná krmiva do žebříků, aby hříbata neprohýbala hřbet


    KRMENÍ PLEMENNÝCH HŘEBCŮ
    U plemenných hřebců je nezbytný pastevní odchov, protože na optimální funkci všech orgánů má vliv racionální výživa, pohyb a přiměřená práce.
    Zhruba 1 - 1,5 měsíce před připouštěcím obdobím se přidá jádro a objemná krmiva se sníží.

    Nejvhodnější je: luční, vojtěškové, jetelotravní sena, pšeničné otruby, bob, okopaniny a jádro.

    V intenzivní pohlavní činnosti se jako doplněk přidává odstředěné mléko, krevní moučka a krev.


    Krmné dávky pro plemenné hřebce při střední práci
    Zimní období (v KG)Letní období (v KG)
    Hmotnost hřebceObdobíJádroSenoSlámaOkopaninyJádroSenoSlámaZelená píce
    500 kgmimo připouš. období2,7081,572,705,51,516
    v připouštěcím období3,208,501,54,54,709---7
    600 kgmimo připouš. období3,1091,57,53,106218
    v připouštěcím období3,609,525,53,608,529,5
    700 kgmimo připouš. období3,301028,53,306,5220
    v připouštěcím období5,8011---75,8011---8
    800 kgmimo připouš. období3,7011293,7072,522
    v připouštěcím období6,4012---7,506,4012---9

stručně

9. srpna 2008 v 12:33 plemena koní

Plemena koní



Zde najdete pouze základní informace o několika plemenech nejčastěji chovaných v České republice. Plemena koní rozlišujeme do několika skupin, podle vzniku.

1. Plemena koní mongolských
  • do této skupiny patří:
Kertak
Kirgizský kůň
Kabardinský kůň
  • do této skupiny patří:
Tarpan
  • dále rozlišujeme:
a) podskupinu koní íránských:Achaltekinský kůň
Karabairský kůň
b) podskupinu koní arabských:Arabský plnokrevník
Arabský polokrevník
Lipický kůň
Kladrubský kůň
Orlovský klusák
Ruský klusák
Mustang
c) podskupinu koní anglických:Anglický plnokrevník
Anglický polokrevník
Český teplokrevník
Moravský teplokrevník
Americký klusák
  • do této skupiny patří:
Belgický kůň
Clydesdalský kůň
Shire
Percheron
Norický kůň
Český chladnokrevník
Moravský chladnokrevník
  • do této skupiny patří:
Shetlandský pony
Welspony
  • do této skupiny patří:
Hafling
Hucul

nemoci

9. srpna 2008 v 12:31 nemoci

Zdraví a nemoci koní



zdravý kůňnemocný kůň
Nemocného koně lze hned na první pohled odlišit od koně zdravého. I přesto, že projevy mohou být různé, hlavní známkou nemoci je neobvyklé chování koně. Projevuje se nervozita, plachost, otupělost, křeče apod. Další změnou může být nechutenství, průjem, hrbení, lehání a vstávání, válení se, teplota a kašel. Může být snížená i výkonnost koně. Na povrchu těla mohou být opuchliny, rány, vředy, ztráta srsti,... Jindy je srst bez lesku, suchá a zježená. Zjistíme-li u koně některé z uvedených příznaků, je třeba neprodleně se pokusit o stanovení předběžné diagnózy a přivolat veterináře.
Naopak zdraví kůň má lesklou a přiléhavou srst, jasné oči bez zákalu a tělní dutiny a otvory nemají výtoky. Kůň má chuť k jídlu a pití, normálně močí a kálí. Také jeho tep a teplota jsou normální.

Teplotu měříme teploměrem v konečníku 3 - 5 min. Teploměr potřený vazelinou vsuneme krouživými pohyby mírným tlakem do konečníku. Naměřenou teplotu zapíšeme a nahlásíme veterináři.
Při zjišťování dechu pozorujeme zvedání a klesání krajiny břišní a počítáme počet dechů / 1 min. Zvíře musí být v klidu, nejlépe ležící.
Tep zjišťujeme přiložením ruky na tepnu na těle zvířete. Počítáme ozvy srdce / 1 min.



TRIAS KONÍ

Rektální teplota
Hříbata 1 - 14 dnů stará38,8 - 39,8°C
Hříbata 1 - 4 roky37,5 - 38,5°C
Dospělí koně37,5 - 38,0°C
Počet dechů v klidu
Hříbata 1 - 14 dnů18 - 26
Hříbata 1 - 4 roky14 - 18
Dospělí koně8 - 16







Počet tepů v klidu
Hříbata 1 - 2 dny100 - 120
Hříbata 14 dnů80 - 90
Hříbata 3 - 6 měsíců64 - 76
Hříbata 6 - 12 měsíců48 - 72
Hříbata 1 - 2 roky40 - 56
Dospělí koně28 - 40


Také výkaly koně nám mohou leckdy napovědět o zdravotním stavu koně. Trus by měl být dobře utvářený, lehce vlhký a neměl by mít pronikavý zápach. Zjistíme-li např. přítomnost slizu v trusu, signalizuje to zažívací potíže. Silně páchnoucí žluté výkaly zase upozorňují na možné onemocnění jater nebo přítomnost parazitů.
Koňská moč je slámově žlutá. Je-li hustá nebo tmavě zbarvená, jde pravděpodobně o onemocnění ledvin a krvavá nám signalizuje zánět ledvin. Nadměrné močení je příznakem cukrovky a spouštění po kapkách oznamuje zánět močového měchýře.
Nemocí je celá řada a je pouze na odborníkovi, aby určil diagnózu a postup léčení. V žádném případě však není na škodu, můžete-li si sami předběžně určit o jaké onemocnění by se mohlo jednat.
Jak už bylo řečeno nemocí je spousta, tak alespoň stručně některé z nich.
Nemoci dělíme na NEINFEKČNÍ, INFEKČNÍ, které dále mohou být virového či bakteriálního původu a PARAZITÁRNÍ. Nejčastěji se však ale asi setkáte s "onemocněním" chirurgického charakteru. To jsou řezné a bodné rány, oděrky, apod. A tak byste měli vědět, jak při takovýchto poraněních poskytnout PRVNÍ POMOC.


FIXACE KONÍ
Při ošetřování poranění, poskytování první pomoci či aplikaci léčiv je nutné zvíře fixovat. Tato fixace musí být samozřejmě přiměřená danému úkonu.
Proto ji můžeme provádět různými způsoby:
  • pouze ohlávkou, udidlem, klapkami na oči
  • nosním skřipcem tzv. fajfkou - je to smyčka utahující horní pysk, nepoužívat déle než 15 min.
  • zvednutím přední nohy
  • fixací zadní končetiny - pomocí lonže, kterou provlečeme mezi předními a uvážeme za krk



zbarvení

9. srpna 2008 v 12:30 exterier koně
ZBARVENÍ KONÍ
Příčina rozličného zbarvení srsti koní spočívá v individuální genetické výbavě. Kůň má 32 párů chromozomů s mnoha geny, což umožňuje tisíce barevných kombinací. Pro některá plemena má zbarvení prvořadý význam, i když se všechny chovatelské společnosti opírají o taková hlediska, jako je správná stavba těla a pohyby.
A teď už k samotným barevným odstínům:

Hnědák
  • základní barva srsti je hnědá, světle hnědá, tmavě hnědá až černá. Hříva, ocas a spodky končetin jsou vždy černé. Kolem huby a ve slabinách musí mít černý hnědák hnědou srst, jinak by to byl vraník.

    Hnědák
    Hnědák
    Světlý hnědák
    Světlý hnědák
    Rezavý hnědák
    Rezavý hnědák

    Tmavý hnědák
    Tmavý hnědák
    Černý hnědák
    Černý hnědák

    Vraník
  • má po celém těle černou srst různých odstínů. Kůže vraníka je tmavošedá.

    Vraník
    Vraník

    Ryzák
  • má po celém těle ryzou srst různých odstínů. Může být ryzák světlý, tmavý, černý či červenavý.
  • hříva, ocas a spodky končetin mají stejnou barvu jako ostatní srst, nikdy ne černé.

    Ryzák
    Ryzák
    Červenavý ryzák
    Červenavý ryzák
    Tmavý ryzák
    Tmavý ryzák

    Izabela (Palomino)
  • barva srsti je žlutá, nažloutlá až bílá. Hříva, ocas a spodky končetin jsou stejné barvy jako srst, nikdy ne černé.

    Izabela
    Palomino

    Plavák
  • má žluté chlupy na černé kůži. Podmínkou je černá hříva, černý ocas a černé spodky končetin, někdy i úhoří pruh.
  • může být světlý, tmavý, šedý (myšák)

    Plavák
    Plavák

    Strakoš
  • má nepravidelně rozložené plochy srsti bílé s jinými barvami.
  • rozeznáváme strakoše červeného, hnědého a černého

    Strakáč
    Strakáč

    Grošák
  • po těle má kroužky tmavých chlupů na šedém podkladu, které ale s věkem obvykle mizí.

    Grošák
    Grošák

    Albín
  • má nepigmentovanou kůži, bílou srst, oko červené nebo modré, kopyto světlé (nepigmentované). Albín se rodí bílý.


    Bělouš
  • srst je bílá nebo částečně bílá na tmavošedé kůži.
  • rozlišujeme bělouše vybělujícího a nevybělujícího

    Vybělující
  • rodí se jako černí nebo tmavě hnědí. Nejdříve vyběluje hlava okolo huby, očních důlků, dále slabiny, poté krk a ostatní tělo až je srst úplně bílá na celém těle. Někteří nevybělují úplně. Vznikne bělouš medový, žlutý, šedý (pstružák), tmavošedý, smíšený a černý.

    Bělouš
    Bělouš
    Pstružák
    Pstružák

    Nevybělující
  • s jakou barvou se narodí, taková jim zůstane do konce života. Bílá barva převládá, ale hlava je vždy tmavá.
    Rozeznáváme 3 druhy nevybělujících běloušů:
    • červený bělouš
    • hnědý bělouš
    • mourek
  • červený bělouš - hřívu, ocas a spodky končetin má jako ryzák, ale bílá barva převládá
  • hnědý bělouš - vypadá jako hnědák, ale prokvétá bílá barva, která převládá
  • mourek - vypadá jako vraník, bílá převládá
  • skvrnitý bělouš (hermelín) - má na bílé srsti po celém těle pravidelně roztroušeny skvrny různých barev až do velikosti dlaně

    Hnědý bělouš
    Hnědý bělouš
    Mourek
    Mourek
    Hermelín
    Skvrnitý bělouš



    VROZENÉ ODCHYLKY OD TYPICKÉHO ZBARVENÍ

    Prokvetlost srsti
  • je to přítomnost bílých chlupů mezi barevnou srstí. Popisujeme podle množství bílých chlupů a jejich rozmístění, např. řídce prokvetlý nebo hustě prokvetlý, prokvetlý na zádi, ve slabině apod. V žádném případě nesmí množství bílých chlupů v srsti převládat, protože v takovém případě hovoříme o bělouši vybělujícím.

    Grošování
  • je zvláštní vlastnost barvy, která je podmíněna rozvětvením krevních kapilár pod kůží nebo větším či menším ukládáním pigmentu v kůži nebo srsti. Vyskytuje se nejčastěji u běloušů, ale může být i u jiných barev. Bývá příznakem dobré výživy, zdravotního stavu a ošetřování.

    Tečkovitost
  • je dána výskytem jinobarevných teček na těle běloušů.
  • rozeznáváme červeně tečkované (pstružáci) a hnědě tečkované (mušáci)

    Skvrnitost
  • je zvláštní vlastnost barvy běloušů, kteří mají po celém těle nepravidelně roztroušeny pravidelné skvrny. Podle barvy skvrn rozeznáváme červeně skvrnitého bělouše, hnědě skvrnitého bělouše a černě skvrnitého bělouše.

    Mohamedovy nebo eclipsovy skvrny
  • jsou to tmavé skvrny na zádi, plecích, krku nebo prsou hlavně ryzáků

utváření těla

9. srpna 2008 v 12:29 exterier koně
UTVÁŘENÍ TĚLA




Hlava
Tvar hlavy závisí na tvaru lebky. Je ukazatelem plemenného typu a má vliv na rovnováhu těla. Východní koně mají mozkovou část větší než koně západní. Orientální (východní) koně mají také hlavu ušlechtilejší, suchou (vidíme výčnělky, cévy a jednotlivé svaly) a mají krátkou srst na hlavě. Naopak koně západní mají hlavu lymfatickou (masivnější).
Hlava hřebce je mohutnější a má temperamentnější oko.

Typy hlavy:
  • štičí - arabský kůň
  • klabonosá - kladrubský kůň
  • rovná - anglický plnokrevník
  • ovčí
  • prasečí
  • volská - je krátká a masivní

    Štičí hlavaKlabonosá hlavaRovná hlava
    Štičí hlavaKlabonosá hlavaRovná hlava

    Oko
    • musí být jasné, lesklé a bez výtoků. Koňské oko vidí v noci lépe než lidské.
    • většina koní má oči hnědé, ale může se vyskytnout i oko šedozelené (skleněné neboli rybí) a nebo světle hnědé (sokolí). Má-li kůň malé zapadlé oči, říkáme že jsou "prasečí".

    Uši
    • mají být vzpřímené, spíš menší než větší
    • jsou-li příliš dlouhé hovoříme o uších oslích, pokud jsou dlouhé a široké - o kravských, hrubé, velké - zaječí a naopak malé - myší.
    • uši, které se nepohybují mají koně hluší a pro změnu abnormálně pohyblivé uši mají koně slepí.


    Utváření krku
    Rozlišujeme tyto typy krku:
    • pravidelný
    - má hřeben krku mírně klenutý, hrdelní okraj je rovný, krk se směrem od hlavy k trupu mírně rozšiřuje.
    • labutí
    - je vysoko nasazený, dlouhý, hřeben krku je vyklenutý. Jeho nejvyšší bod je výše než nasazení hlavy.
    • jelení (obrácený)
    - má hřeben krku rovný, kdežto hrdelní část vypouklá.
    • tlustý
    - je mohutně osvalený, vyskytuje se u chladnokrevných koní.

    Pravidelný krkLabutí krkJelení krkTlustý krk
    Pravidelný krkLabutí krkKrk jeleníKrk tlustý

    Také může být ještě krk vysokonasazený (to je takový, u něhož hřeben krku vychází přímo z kohoutku) a nízkonasazený (u něj je patrný zářez mezi hřebenem krku a kohoutkem).


    Trup
    Trup koně tvoří hruď, břicho a slabiny.

    Při posuzování hrudníku hodnotíme délku, šířku a hloubku.
    Břicho u dostihových koní bývá břicho vykasané (jelení).
    Slabiny spojují břicho se zádí. Mají být pevné, napjaté a krátké tj. dobře utvářený kůň.


    Záď
    Posuzování zádě ze strany:
  • rovná - horní linie je mírně kloněná v zad. Umožňuje rychlý pohyb.
  • svislá - je sražená
  • vodorovná - kyčelní a sedací hrboly jsou v jedné rovině.

    Posuzování zádě ze zadu:
  • oválná - je dobře zaoblená
  • štěpená - je tvořena mohutně vyvinutým svalstvem, uprostřed má žlábek (mají ji těžcí koně).
  • střechovitá - jsou vystouplé trny bederních obratlů. Objevuje se, je-li nízko posazená pánevní kost nebo špatná strava.

    Oválná záďŠtěpená záďStřechovitá záď
    Oválná záďŠtěpená záďStřechovitá záď

    Ohon
    • může být vysokonasazený, nízkonasazený a nebo zastrčený (zapíchnutý).
    Vysokonasazený ocasNízkonasazený ocasOcas zastrčený
    Ohon vysokonasazenýOhon nízkonasazenýOhon zastrčený


    Končetiny
    Teď si pozorně prohlédněte následující obrázek, neboť takhle nějak by měl vypadat pravidelný postoj všech čtyř končetin. Dále si už ukážeme jen některé nepravidelné postoje.

    Pravidelný postoj všech končetin
    Hrudní končetiny
    Posouzení hrudních končetin ze strany:
  • pravidelný postoj - při posuzování postoje má myšlená kolmice spuštěná z loketního kloubu procházet středem celé končetiny a za patkami směřovat k zemi
  • předkročený
  • zakročený
  • přikleklý (kozlí) - zápěstí je vystrčené dopředu
  • medvědí - kopyto je kolmo k zemi, ale korunka a spěnka jsou v rovině.

    Postoj předkročenýPostoj zakročenýPostoj kozlí
    Postoj předkročenýPostoj zakročenýPostoj kozlí

    Posouzení ze zadu:
  • postoj pravidelný - končetiny jsou rovnoběžné, vzdálenost mezi nimi odpovídají šířce kopyta.
  • sbíhavý
  • rozbíhavý
  • sevřený
  • rozevřený - končetiny jsou od spěnkového kloubu rozevřeny ven
  • ixovitý
  • sudovitý


    Pánevní končetiny
    Pohled ze strany:
  • pravidelný postoj - kolmice spuštěná ze sedacího hrbolu prochází přes hlezno a patku k zemi
  • zakročený - celá holeň je za kolmicí
  • předkročený - celá holeň je před kolmicí
  • šavlovitý

    Postoj zakročenýPostoj šavlovitý
    Zakročený postojŠavlovitý postoj

    Pohled ze zadu:
  • postoj pravidelný - kolmice spuštěná z vrcholu prochází středem hleznového kloubu a patky k zemi
  • sudovitý - končetiny jsou od sebe v hleznech oddáleny, směrem k zemi se sbíhají
  • kravský - končetiny jsou sbíhavé ve hlezně a z něho k zemi rozbíhavé

    Postoj pravidelný
    Postoj pravidelný
    Postoj sudovitý
    Postoj sudovitý
    Postoj kravský
    Postoj kravský

staří koně

9. srpna 2008 v 12:28 exterier koně
STÁŘÍ
Stáří koně můžeme posuzovat kromě jiného také podle chrupu. Není to sice nic jednoduchého, přesto určit stáří podle zubů lze celkem spolehlivě až do věku dvanácti let. Později je to již obtížné a vyžaduje to značné zkušenosti a znalosti.
Takže věk určujeme podle charakteristických změn na řezácích. Uprostřed třecí plochy řezáků se nachází prohlubenina, která se směrem ke kořenu zužuje - tzv. jamka.

Rozeznáváme 3 hlavní období:
  • Mléčný chrup - do stáří 2,5 let
  • Výměna mléčných zubů za trvalé - od 2,5 - 5 let
  • Zánik jamek a jejich přeměna ve stopy jamkové - od 6 - 12 let

    Rozdělení zubů
    • řezáky
    - mléčných 12
    - trvalých 12
    • Špičáky
    - mléčných 4 (klisny nemají)
    - trvalých 4 (klisny nemají)
    • Třeňáky
    - mléčných 12
    - trvalých 12
    • Stoličky
    - mléčných 0
    - trvalých 12

    U hřebců se špičáky vyměňují ve 3,5 - 5 letech.

znaky

9. srpna 2008 v 12:27 exterier koně
ZNAKY
K bezpečné identifikaci koně nám slouží získané a vrozené znaky, které se pečlivě zaznamenávají v dokumentech vedených chovatelskými institucemi.


VROZENÉ ZNAKY

Jsou to znaky, se kterými se kůň narodí nebo se projeví po narození.

Na hlavě
Prokvetlé čelo - na čele je několik chlupů jiné barvy než srst
Kvítek, hvězda - několik chlupů soustředěno na malé místo
Lysina - je různě utvářená, může být i uprostřed nosu - pak ji označujeme jako nosní pruh, který může být i přerušovaný
Lucerna - je to skvrna pokrývající čelo a nos a po stranách zasahuje až ke koutkům tlamy. Může pokrývat i chřípí, spodní část ucha a oči.
Bílý nos - bílá nebo růžová skvrna přes nozdry a horní a dolní pysk
Mléčná huba - opět bílá nebo růžová skvrna pokrývající pouze horní a dolní pysky
Šňupka (slinka) - růžová skvrna mezi nozdrami
Žabka - skvrna na spodním pysku


Na končetinách
Bílá holeň (podkolenka) - bílé zbarvení zasahuje až na přední koleno (nbl. zápěstí)
Bílá spěnka - zbarvení zasahuje spěnkový kloub
Bílá korunka - je to bílý pruh nad kopytem
Bílá patka - bílé zbarvení v zadní části nad kopytem
Zebrování - jsou to proužky tmavé srsti, které měly původně ochranný význam. Objevují se u starých plemen jako např. fjordský kůň nebo skotský pony,...


Na kopytech
Nejčastější jsou kopyta s hnědošedou rohovinou. Může však být i modročerné, bílé nebo pruhované. Světlá kopyta bývají provázena bílou spěnkou nebo podkolenkou a kopyta pruhovaná najdeme hlavně u plemen skvrnitých.


Chlupové víry
I ty se používají k identifikaci koně a to tak, že se zakreslí křížkem do nákresu tvaru těla koně.
Chlupové víry mají různé tvary a na těle je najdeme:
  • na čele 1 - 2 (výjimečně více)
  • na hřbetě nosu
  • na krku 1 vír pod hřívou napravo i nalevo
  • na prsou, průdušnici, krčních žlábcích,...

    Úhoří pruh
    Prochází od hřívy přes kohoutek a hřbet až k ocasu. Téměř vždy bývá spojen se světlou srstí, ať už žlutou, modrou nebo myší, a někdy i se zebrováním na končetinách.

    Úhoří pruh


    ZNAKY ZÍSKANÉ

    Tyto znaky se používají k upřesnění registrace koní. Každý hřebčín a jednotlivá plemena mají své vlastní značky, které se do kůže buď vypalují žhavým železem nebo vymrazují dusíkem. Oba způsoby jsou trvalé a provádí se před odstavem.


    Výžehy

    Výžeh


    Máme několik druhů výžehů:
    • Kmenový
    - vypaluje se na levou sedlovou část, skládá se z kmenového znaku otce a arabského čísla. U plnokrevníků se znak otce vypaluje na pravou stranu.
    • Rodový
    - vypaluje se pod kmenovým a je to znak otce, po kterém pochází matka hříběte. Nepoužívá se u anglických polokrevníků, klusáků a chladnokrevných koní.
    • Výžeh hříběte
    - je to číslo, které nám vyjadřuje, kolikáté je to hříbě po určitém plemeníkovi. Výžeh hříběte se vypaluje na pravou stranu sedlové části. U anglických plnokrevníků pod znak otce.
    • Výžeh chovatelského ústavu
    - vypaluje se na levé stehno a u anglických plnokrevníků do levé sedlové části. Je to znak hřebčína.
    • Základní číslo
    - vypaluje se na levou stranu krku a je to číslo, pod kterým je kůň zapsán v plemenné knize.


    Mezi atypické značení koní patří:
  • označení na kopytě - nevýhodou je, že kopyto neustále dorůstá a označení po čase mizí.
  • tetování na pysky - to je také nevýhodné, neboť je to velmi bolestivé a po čase špatně čitelné


pečovaní o koně

9. srpna 2008 v 12:26 péče

Péče o koně

Ještě dříve než si pořídíme koně, musíme věnovat velkou pozornost výstavbě a vybavení stáje. Stáj by měla být postavena pokud možno na suchém, vyvýšeném místě a užitkový prostor na jednoho koně by měl činit 7,5 m čtverečních. Teplota ve stáji by měla být 10 - 15°C, neměla by přesáhnout 25°C a poklesnout pod 6°C. Relativní vlhkost činí 85%. Také musíme dát pozor, aby ve stáji nebyl průvan, neboť kůň průvan nesnáší. Je-li to možné, měla by být stáj obrácena ke slunci, neboť sluneční paprsky koním velmi prospívají.
Taky by tu měl být prostor na seno a slámu, místnost pro oves a další součásti potravy a místnost pro výstroj - tj. sedlovna a postrojovna. Tyto dvě místnosti by měly být dobře větratelné a každý kůň by v nich měl mít svůj věšák se jmenovkou. Ve větších stájích musí být šatna a sprcha pro jezdce, umývárna pro mytí koní, aby jim bylo možno omýt ocas a kopyta a v létě celého koně teplou vodou.


Stáje mohou být vybaveny boxy, stáními nebo můžeme zvolit volný způsob ustájení.

Volné stáje
  • slouží k ustájení plemenných klisen (jalových, březích i se sajícími hříbaty) a jednotlivých ročníků hříbat. Koně se pohybují volně a uvazují se jen v době krmení. Žlaby jsou zabudovány podél dlouhých stěn a objemná suchá píce se klade na podestýlku do řady uprostřed stáje.

    Stání
  • slouží převážně pro užitkové koně. Je méně komfortní, neboť koně jsou uvázáni za ohlávku vazáky ke žlabu. Jednotlivá stání jsou od sebe oddělena dřevěnými nebo kovovými přívorami (na konci mají řetízky na zavěšení) nebo plnými stěnami. Šířka jednoho stání je 150 - 180 cm a délka 270 - 300 cm. Žlaby jsou kameninové umístěné ve výšce asi 100 cm.

    Boxy
  • slouží k ustájení plemenných hřebců, klisen se hříbaty, pro porod, dostihové a sportovní koně. Minimální plocha boxu by měla být 3 x 3 m, rozměry boxu pro plemenné hřebce 3,5 x 3,5 m a pro klisny se hříbaty 4, 5 x 4,5 m. Porodní boxy by měly mít rozměry dokonce 4 x 5 m, čímž je možno zajistit klisně dobré podmínky před porodem i po něm. Do výšky 140 - 150 cm by měl být box z dřevěných fošen, zbytek až do výšky 220 cm ze železné mříže.
  • podlaha nesmí být kluzká, musí být postavena z trvanlivého materiálu (např. dřevěné kostky zapuštěné do hlíny nebo zvonivky, tedy speciální "zoubkované cihly"). Musí být propustná a musí mít sklon asi 1 cm na 1 m ve směru odtokového žlábku.
  • žlab (dřevěný, z umělé hmoty nebo kamenný) by měl být ve výšce asi 80 - 90 cm od země, nejčastěji v rohu. Koše na seno nejsou příliš praktické - zabírají v boxu místo, jsou-li umístěny příliš vysoko, jsou nebezpečné pro oči (může do nich něco padnout) a způsobují obloukovitost hřbetu. Nejpraktičtější a přírodním podmínkám nejvíce odpovídající je, když si kůň odebírá seno ze země.
  • dveře do boxu se musí otvírat dokořán směrem do chodby nebo mohou být posuvné na kolejích. Nejpraktičtější je stáj s chodbou na píci a hnůj uprostřed a s boxy po obou stranách. Chodba musí být široká 3 - 4 m.

    Uvazování hříbat
    Koně uvazujeme zpravidla až po odstavu. Hříbata musí být zvyklá na ohlávku. Nejlépe je začít uvazovat až jsou hříbata zklidněna po odstavení od matky, aby nedocházelo k dalším násilným stresům hříběte. Uvazování je nejlepší při krmení na krátkou dobu. Je-li uvázáno déle, zpravidla je neklidné a hrabe. Ale časem si zvykne a uklidní se. Pokud se setkáme s koněm, který se "trhá", je lepší tyto koně neuvazovat. Je to důsledek zpravidla z leknutí, špatného zacházení nebo vadou charakteru.

    vazáky

    Úklid ve stáji
    Stání je zapotřebí čistit každý den. K usnadnění práce je dobré mít úplnou soustavu stájových pomůcek. Nejzákladnější je dobře vyvážené kolečko, lopata, podávky a vidle se čtyřmi hroty a koště.
    Při čištění odstraníme znečištěné stelivo, které putuje na hnojiště, podlahu důkladně očistíme a nasteleme čistou podestýlku. Podestýlka je velmi důležitá. Musí být dost hluboká, aby si kůň mohl lehnout bez nebezpečí, že se odře při kontaktu se zemí. Podestýlka může být např. pšeničná sláma nebo hobliny. Aby jsme ušetřili čas, je možné využívat metodu hluboké podestýlky.


    Máme-li čistou stáj, je ještě zapotřebí postarat se o koně.

    Čištění koní
    Účelem čištění je odstranit z povrchu těla nečistoty a šupinky odumřelé kůže - lupy, které mohou ucpávat kožní póry, čímž je omezeno pocení a dýchání. Dále jím odstraňujeme cizopasníky - vši, svrab a zároveň provádíme masáž.
    K čištění potřebujeme slaměné věchty, žíněné kartáče, bavlněné utěrky, mycí houbičky, kovové hřbílko na čištění kartáčů, gumové hřbílko na slepená místa, kovové škrabky na kopyta, rýžák a hřeben.
    Čištění provádíme nejméně dvakrát denně - ráno a večer. Nikdy nečistíme koně při krmení. Jednak, aby jsme koně nerušili, ale hlavně, aby jsme neznečistili krmivo.
    Čistit začínáme měkkým gumovým hřbílkem krouživými pohyby, aby jsme odstranili hrubou nečistotu. Potom žíněným kartáčem čistíme koně tak, že začínáme od hlavy směrem k zádi dlouhými tahy a vždy po třetím tahu kartáč otřeme o hřbílko. Prach ze hřbílka vyklepáváme mimo stání, nejlépe na navlhčené prkýnko nebo do bedničky s vlhkou rašelinou. Nejvhodnější by bylo čistit koně venku, aby prach zůstával mimo stáj. Tahy provádíme vždy po směru růstu srsti. Hřívu a ocas rozčesáváme po pramenech hrubým rýžovým kartáčem. Oči a nozdry otřeme vlhkou houbou. U klisen je vhodné při každém čištění omýt ochod. Nakonec koně otřeme hadrem.
    Kopyta čistíme škrabkou (kovový háček a tupým koncem), vždy také před a po jízdě. Chceme-li koni zvednout nohu, postavíme se vedle něj tváří dozadu, poklepáváme ho na lopatku (při zvedání přední nohy), na zádi (při zvedání zadní nohy), posouváme ruku po noze do spěnky, za ni pak uchopíme a opakujeme slovo "nohu" a končetinu zvedáme. Řádně odstraníme nečistoty z vnitřní strany kopyta a vyčistíme střelku. Je dobré kopyta natírat buď speciálním přípravkem Cornosan nebo rybím tukem.
    Po jízdě nesmíme zapomenout koně vyvěchtovat pod sedlem nebo podle potřeby toto místo omýt houbou. Šlachy chladíme, omýváme a vytíráme do sucha, čímž zamezíme jejich nepříjemnému onemocnění - podlomu. Při práci můžeme nohy chránit bandážemi, kamašemi nebo zvony.



    Koupání
    Koně koupeme v létě, kdy je teplota vody 18 - 20°C. Většinou koupeme v přirozených koupalištích s písčitým dnem, málo hlubokém s klidným tokem vody. Doba pobytu koně ve vodě by měla být asi 15 min. Nekoupeme koně uhřátého a zpoceného. Po koupeli provádíme do sucha, aby neprochladl.
    Plavení koní

    Mytí
    Kromě kopyt se omývá ještě kštice, hříva a ocas. Hřebcům omýváme předkožku, klisnám omýváme zevní pohlavní orgány. Teplota vody by měla být 30 - 35°C. K mytí používáme nedráždivé mýdlo, nejlépe speciální šampon pro koně. Umytá místa setřeme stěrkou na stírání vody a vytřeme do sucha. Koně umýváme v létě venku, v zimě ve speciálních boxech. Po omytí podesteleme čistou slámou.


    Stříhání srsti, úprava hřívy a ohonu
    Není možné doporučit zejména u koní užitkových, poněvadž srst, hříva a ocas chrání před dotěrným hmyzem, chladem a špatným počasím. Při česání se hříva obyčejně klade na jednu stranu krku, u jezdeckých koní vlevo, u kočárových na vnější stranu, u pracovních naopak na vnitřní. Na krátko se stříhá u koní sportovních, např. u pólo poníků, aby nepřekážela, nebo u těžkých chladnokrevníků, aby vynikla jejich mohutná šíje. Zaplétá se u dostihových a sportovních nebo u těžkých tažných koní na přehlídky. Ohon se stříhá nakrátko, svazuje v uzel, proškubává a prostřihuje nebo ovazuje. Platí předpisy pro jednotlivá plemena. Ale u užitkových koní se ohon zkracuje pouze po hlezno.


    Přikrývání
    Přikrýváním koně lze zabránit výdeji tepla a následnému prochladnutí. Koně přikrýváme při přepravě, silném větru, na noc, proti hmyzu nebo sportovní koně po výkonu. Používáme vlněné přikrývky nebo nepromokavé plátno. Každý kůň musí mít svou vlastní přikrývku.


    Přeprava
    Koně můžeme přepravovat z různých důvodů (na dostihy, závody, při koupi, klisnu k připouštění, z veterinárních důvodů,...). Přepravovat můžeme autem, vagónem, lodí nebo letadlem. Při přepravě autem uvazujeme menší počet koní hlavami ve směru jízdy. Při větším počtu pak kolmo na směr jízdy, hlavami na levou stranu.
    Ne každý kůň však transport snáší. Proto si mají koně zvykat už od mládí na přepravu a zvuk auta. Mladé koně vodíme za koněm starším, zkušeným buď z přírodní rampy nebo rampy přímo z auta. Z počátku jsou nedůvěřiví, nejsou-li ochotni spolupracovat nenutíme je násilím, ale pozvolna je přivykáme novému prostředí. Hlavně nesmíme koni zavazovat oči nebo ho do auta zahánět bičem. To by mohlo špatně skončit. Po nenásilném přístupu si na přepravu zvyknou. Pokud koně odmítají poslušnost, je to buď špatným zacházením nebo charakterem, setkáme se s tím hlavně u koní se špatným zážitkem (zranění, špatné prostředí,...) nebo u koní starších, kteří si na přepravu těžko zvykají.
    Při přepravě musíme koně vždy chránit před případným poraněním. Na všechny čtyři nohy se nasouvají plstěné a kožené chrániče, které sahají od patní kosti až ke kopytu, tím je chráněna korunka. Nemáme-li chrániče, můžeme použít obyčejné bandáže. Nohy ovineme jemnou houní a obandážujeme je, dodatečně pak přiložíme kamaše. Spěnkové klouby a předloktí je rovněž možno chránit speciálními koženými nebo plstěnými chrániči. Nesmíme taky zapomenout chránit kořen ocasu. Kůň, který se v autě opírá o stěnu přepážky, si může do krve odřít ocas u kořene, ten pak nesmírně dlouho odrůstá. Ocas je možno obandážovat (asi v jedné třtině délky ocasu od kořene), není to však bezpečné vzhledem k tomu, že kořen ocasu je silně prokrvený a sevřeme-li ho moc silně, kůň může přijít o ocas kvůli nedokrvení. Jsou známy případy, kdy ocas po dlouhotrvající přepravě odpadl kvůli silně zatažené bandáži. Nejvhodnější hotová ochrana ocasu je proto pokrývka ze silného materiálu, která je zajištěna před spadnutím seřiditelným páskem kolem krku. Ohlávka musí být měkká a silná, nesmí dřít tlamu. Za ušima, na týlu a na nosu ji můžeme obšít kožešinou. Můžeme také použít speciální přepravní ohlávku.

    Speciální přepravní ohlávka
    Transportní auto by mělo splňovat bezpečnostní předpisy a musí být označeno nápisem "Pozor koně, Přeprava koní". S koňmi jede vždy doprovod.

pohlavní soustava

9. srpna 2008 v 12:23 anatomie
POHLAVNÍ SOUSTAVA
Její funkcí je vytvářet u obou pohlaví pohlavní buňky schopné rozmnožování, po jejichž spojení vznikne nový jedinec.
A teď už k jejímu složení.


SAMČÍ POHLAVNÍ ORGÁNY
Varlata (Testis)
  • jsou to párové žlázy vejčitého tvaru. Jsou uloženy v šourku a odděleny vazivovou přepážkou.
  • skládají se z několika stovek stočených kanálků, jejichž stěny jsou pokryty zárodečnými buňkami, kde vznikají pohlavní buňky - spermie (tvorbě spermií se říká SPERMIOGENEZE). Na hlavičce spermie je vrstva akrozom, která rozpouští obal samičího vajíčka.
  • varlata vylučují samčí pohlavní hormon TESTOSTERON, který ovlivňuje tvorbu druhotných pohlavních znaků.
  • z varlat jsou spermie odváděny semennými kanálky do nadvarlat.

    Popis vajíčka a spermie

    Nadvarlata
  • přiléhají k varlatům a spermie v nich dozrávají a získávají schopnost samostatného pohybu. Na spermii rozeznáváme hlavu, tělo a ocas (bičík).

    Chámovody
  • jsou to trubice, které vycházejí z nadvarlat tříselným kanálkem a ústí do močové roury.

    Přídatné pohlavní žlázy
  • jejich výměšky se mísí se spermiemi a tvoří sperma, obsahující výživné látky pro spermie a neutralizují kyselé prostředí v pochvě. Dodávají spermatu charakteristický pach.
  • jsou to semenné váčky, předstojná žláza (prostata) a Cowperovy žlázy
    Semenné váčky
    • vúsťují do močové roury společně s chámovody
    • sekret tvoří až 45% objemu ejakulátu
    • u hřebce jde až po spermatu (pro zajímavost - u býka je sekret vypuzován společně se spermatem
    Prostata
    • sekret prostaty jde současně se spermatem
    • u starých samců dochází ke zvápnění tkáně prostaty
    Cowperovy žlázy
    • sekret neutralizuje prostředí v močové trubici a pochvě
    • jde současně se spermatem (pozn. u kance až po spermatu)

    Pohlavní úd (Penis)
  • je to pářící orgán samců. Jeho základem je topořivé tělísko, jehož houbovitá skladba umožňuje městnání krve v jeho drobných komůrkách a tím dochází k jeho ztopoření. Je ukončen žaludem a zasunuje se do kožní duplikatuly (předkožky).
  • po ztopoření je zasunut do pochvy, čímž umožňuje zavedení spermatu do pohlavních orgánů samice.
  • penis tedy tvoří - topořivé tělísko pyje, topořivé tělísko močové trubice, žalud a předkožka.


    SAMIČÍ POHLAVNÍ ORGÁNY
    Vaječníky (Ovaria)
  • jsou to párové žlázy, uložené ve spodní části dutiny břišní po obou stranách dělohy, zavěšené závěsnými vazy.
  • ve vaječnících se tvoří a dozrávají pohlavní buňky - vajíčka (tomuto procesu se říká OVOGENEZE). Dále vaječníky vylučují hormon ESTRON, který vyvolává říji.
  • skládá se ze dvou vrstev a to vnější korové vrstvy a vnitřní dřeňové. V korové vrstvě vaječníku jsou váčky tzv. GRAAFOVY FOLIKULY, ve kterých dozrávají vajíčka. Graafův folikul roste, vyklene se na povrch vaječníku, v říji praskne, jeho mok se vylije a strhne sebou vajíčko do nálevky vejcovodu. Tento proces se nazývá OVULACE.
  • po ovulaci na místě prasklého Graafova folikulu vzniká žluté tělísko (CORPUS LUTEUM), které zaujímá až 50% vaječníku. Není-li vajíčko oplozeno, žluté tělísko zaniká. Došlo-li k oplození vajíčka, žluté tělísko přetrvává po celou dobu březosti a produkuje hormon PROGESTERON, který zabraňuje zrání dalších folikulů a tím pádem vzniku další říje, která by mohla narušit březost.

    Vejcovody (Oviductus)
  • jsou to párové, svalové, klikatě probíhající trubičky, které začínají u vaječníků rozšířenou nálevkou a na druhém konci ústí do děložních rohů.
  • během cesty vajíčka vejcovodem dochází k jeho oplození.

    Děloha (Uterus)
  • je to orgán, který vytváří vhodné prostředí k uhnízdění oplozeného vajíčka a jeho vývoji v zárodek a později plod.
  • skládá se z děložních rohů, děložního těla a děložního krčku. Středem děložního krčku prochází kanálek, který se otevírá jen v době říje a při porodu.
  • stěnu dělohy tvoří hladká svalovina, kterou zevnitř pokrývá sliznice a na povrchu pobřišnice.

    Pochva (Vagina)
  • je to zevní část samičích pohlavních orgánů a slouží k zavedení pohlavního údu při páření. Navazuje na děložní krček a přechází v poševní síň, která je z venku zakončena ochodem nbl. vulvou. Na přechodu pochvy v poševní předsíň je slizniční řasa, nebo-li panenská blána.
  • sliznici poševní předsíně a pochvy zvlhčují výměšky hlenových žlázek, umístěných v poševní předsíni.
  • vulva se skládá ze dvou stydkých pysků, v jejichž dolní spojce je poštěváček (CLITORIS). Na spodní části vyúsťuje močová roura.


vylučovací soustava

9. srpna 2008 v 12:22 anatomie




VYLUČOVACÍ SOUSTAVA
Slouží k vylučování odpadních látek vzniklých při látkové výměně v organismu. Skládá se z ledvin a z vývodných cest močových.

Ledviny
  • jsou párový orgán, uložený v dutině břišní v bederní oblasti po obou stranách páteře
  • levá ledvina má tvar fazolovitý a pravá srdčitý (tato zvláštnost je pouze u koně)
  • jejich barva je červenohnědá a mají hladký povrch. Jsou obaleny vazivovým obalem a tukovým pouzdrem, který chrání ledviny před chladem a proti otřesům. Na vnitřním okraji je zářez, tzv. ledvinová branka, kterou do každé ledviny vstupuje tepna a vycházejí žíly a močovod.

    Na průřezu ledvinou vidíme dvě rozdílné vrstvy. Vnější červenohnědá je ledvinová kůra (tzv. vrstva korová), pod ní je uložena světlejší, paprskovitě uspořádaná ledvinová dřeň (vrstva dřeňová) a mezi nimi je hustá síť krevních cév.

    Průřez ledvinou

    Základní stavební a funkční jednotkou ledvin je NEFRON:
  • je to kanálek, který začíná v kůře ledvin jako klubíčko krevních vlásečnic, nbl. glomerulus obalený Bowmanovým pouzdrem a dohromady tvoří ledvinové tělísko. Dále pokračuje jako stočený kanálek 1. řádu, pak následuje Henleova klička a stočený kanálek 2. řádu a nakonec ústí do sběrného kanálku. Jednotlivé sběrné kanálky se napojují na močovod, který odvádí moč do močového měchýře.
  • délka jednoho nefronu je 8 - 12 cm

    Nefron

    Moč
    Moč je žlutá, vazká, zakalená tekutina charakteristického zápachu, která obsahuje ve vodě rozpuštěné zplodiny látkové přeměny (čpavek, kys. močová, chlorid sodný).
    Tvoří se v ledvinovém tělísku. Céva přivádějící krev je širší než céva, kterou krev z klubíčka odchází, proto je tlak v cévním klubíčku vysoký, což umožňuje filtrování krve. Tento filtrát je prvotní moč, která kromě vody obsahuje také živiny a soli významné pro organismus. Tyto látky se v ledvinových kanálcích vstřebávají zpět do krve a tekutina se mění na definitivní moč.
    Z ledvin moč odchází močovody do močového měchýře. Při naplnění se jeho stěny napnou a podráždí nervové zakončení. Svalovina stěny močového měchýře se stahuje, svěrač se uvolní a zvíře močí.
    Množství vyloučené moči závisí na druhu krmiva, množství přijaté vody a také na zdravotním stavu zvířete. Kůň vyloučí přibližně 5 - 8 litrů za den.

    Močové cesty
  • zajišťují odvod moče z ledvin, její shromažďování a následný odvod z organismu
  • tvoří je:
    • močovody
    - jsou to trubice z hladké svaloviny, jimiž moč odchází z ledvin do močového měchýře
    • močový měchýř
    • je to vak uložený na dně pánevní dutiny, u samic pod dělohou a u samců pod konečníkem
    • shromažďuje se v něm moč
    • močová roura
    • navazuje na močový měchýř a odvádí z něj moč
    • u samic vyúsťuje do poševní předsíně, u samců je vývod společný pro močové a pohlavní ústrojí
    • je ukončena kruhovým svěračem



svalova soustava

9. srpna 2008 v 12:21 anatomie
SVALOVÁ SOUSTAVA
Základní vlastností svalu je schopnost reagovat smršťováním na podráždění. Ústřední nervová soustava vysílá ke kosternímu svalstvu stále slabé podněty a tím pádem je sval neustále v určitém napětí. To se nazývá svalový tonus.
Svaly jsou bohatě prokrvovány a po podráždění se sval nesmrští ihned, ale až po určité době. Je-li ovšem frekvence podnětu vyšší než 25 za vteřinu, přijde nový podnět do svalu ve chvíli, kdy je sval ve stavu smrštění. Sval se proto neuvolní, ale zůstane smrštěný po delší dobu. Nastává tzv. tetanické smrštění.

Svalovinu rozlišujeme:
  • hladkou - nelze ovládat vůlí jedince, např. pohyb střev
  • příčně pruhovanou - lze ovládat (je to veškeré kosterní svalstvo)
  • srdeční svalovina - zajišťuje srdeční činnost

    Každý jednotlivý sval je tvořen svalovými vlákny - FIBRILAMI. Fibrila je široká 5 - 150 mikrometrů a dlouhá až 40 cm.
    Rozlišujeme 2 druhy fibril. Aktinofibrily a mezofibrily. Aktinofibrily jsou tenké, bílé a světlé, naopak mezofibrily mají barvu červenou, jsou silné a tmavé.

    schéma aktinofibril a mezofiblri
    Při svalové práci pak dochází k zasouvání aktinofibril mezi mezofibrily.

    Ale k tomu, aby svalová práce mohla být vykonávána je zapotřebí energie. Jejím zdrojem jsou tuky (Lipidy) a cukry (Sacharidy). Sacharidy se ve formě glykogenu ukládají v játrech a později se pomocí ATP - adenosintrifosfát - přeměňuje glykogen na energetickou složku.
    Po určité době nastává při práci svalová únava a ve svalech se hromadí únavové látky (kys. mléčná, uhličitá, oxid uhličitý apod.). Cvikem sval mohutní, tak rychle se neunaví a pracuje úsporněji.

    Průřez svalu
  • v 1 cm čtverečním je 10 - 20 tisíc svalových vláken, které spolu vytváří tzv. snopce.
    průřez svalu
    Primární snopce jsou obaleny jemnou vazivovou blankou. Dále se spojují v snopce sekundární a terciální, které jsou obaleny stále silnější blánou. Spolu vytváří tzv. svalové bříško, které na obou koncích přechází v úponové šlachy, kterými je sval připevněn ke kostře.

    Svaly hlavy
    • mimické
    • vyjadřují citové vztahy zvířat
    • kruhový víčkový sval, slzný, zvedač horního pysku a nozdry, jařmový sval
    • žvýkací
    • jsou mohutně vyvinuty a je to žvýkač a tvářový sval

    Svaly trupu
    • prsní sval
    • natahovače páteře
    • jsou nad páteří
    • zpevňují páteř, natahují krk, prohýbají hřbet a umožňují vzepnutí na zadní
    • ohýbače páteře
    - jsou pod páteří, ohýbají hlavu a krk a nahrbují hřbet
    • svaly hrudních stěn
    - jsou to vnější a vnitřní mezižeberní svaly, umožňující vdech a výdech
    • bránice
    • mohutný plochý sval oddělující hrudní dutinu od břišní
    • prochází jí jícen, srdečnice a zadní dutá žíla. Je to hlavní dýchací sval
    • svaly břišních stěn
    • patří sem 4 svaly - vnější šikmý břišní sval
    • vnitřní břišní sval
    • přímý břišní sval
    • příčný břišní sval

    Svaly přední končetiny
  • svaly připojující končetinu k trupu - k trupu upevňuje sval kápový a pod ním sval kosočtverečný. K hlavě připojuje sval kývač a k trupu přitahuje končetinu hluboký prsní sval a povrchový prsní sval.
  • svaly plece - obalují lopatku a pažní kost. Je to natahovač a ohýbač ramenního a loketního kloubu. Nejmohutnější je trojhlavý sval pažní.
  • svaly předloktí - natahovače a ohýbače zápěstí a prstů.


    Svaly zadní končetiny
  • svaly pánevní - je to povrchový hýžďovec a střední hýžďovec
  • svaly stehenní - obalují stehenní kost. Patří sem ohýbače a natahovače stehenního a hleznového kloubu.
  • svaly bérce a konce končetiny - ohýbače a natahovače hleznového a patního kloubu a kloubů prstů.

kosterní soustava

9. srpna 2008 v 12:20 anatomie
KOSTERNÍ SOUSTAVA
Základem soustavy kosterní je velké množství počtu kostí různého tvaru a velikosti, které spolu vytváří kostru. Kostra je celkovou oporou těla, v hlavních rysech určuje vnější tvar a je ochranný kryt pro některé vnitřní orgány. Jak už bylo řečeno, je složena z jednotlivých kostí, ale než si řekneme kterých, měli bychom si asi něco povědět o samotné kosti.


Kost (Ost)
  • tvoří velká spousta kostních buněk (Osteocytů). Uvnitř kosti se nachází kostní dřeň, která může být:
    • červená
    - ta je u mladých jedinců. Ve stáří už jen v krátkých kostech např. u článků prstů.
    - má hemopoetickou funkci (krvetvornou)
    • žlutá
    - vzniká z červené ukládáním tuku
    • šedá
    - je ve stáří nebo může vzniknout při hladovění či podvýživě

    Na povrchu kosti je okostice (Periost), což je tuhá vazivová blána, bohatě prokrvená, inervovaná (nenachází se v ní nervy) a zajišťuje růst kosti do šířky. Při zlomeninách napomáhá hojení a zprostředkovává spojení kosti se šlachami, vazy a svaly.

    Jednotlivé kosti jsou mezi sebou spojeny buď:
  • pohyblivě - klouby. Kloub tvoří dvě protilehlé kosti, dotýkající se v kloubních plochách, které jsou pokryty chrupavkou. Ta zmírňuje tření a tlumí nárazy. Celý kloub obaluje kloubní pouzdro a kloubní dutinu vyplňuje kloubní maz, který zmírňuje tření.
  • nepohyblivě - švy (lebka), srůsty (pánev)
  • pružnými částmi - chrupavkami


    A teď už ke kostře. Kostru tvoří:

    kostra

    Lebka
  • je tvořena plochými kostmi, které jsou pevně spojeny švy. Kloubní spojení je pouze u dolní čelisti.
  • rozlišujeme na ní kost nosní, čelní, temenní, horní a dolní čelist


    Páteř
  • tvoří ji obratle a v jejím průběhu je páteřní kanálek, ve kterém je uložena mícha
  • je složena ze 7 obratlů krčních
  • 18 obratlů hrudních
  • 6 obratlů bederních
  • 5 obratlů křížových (ty tvoří křížovou kost)
  • 15 - 21 obratlů ocasních


    Žebra
    Rozlišujeme žebra:
  • pravá - je jich 9 párů, jsou přirostlé k hrudní kosti a tvoří tzv. hrudní koš
  • nepravá - též 9 párů, pomocí chrupavky se připojují vždy k předcházejícímu žebru a vytvářejí tzv. hrudní oblouk
  • kůň nemá klíční kost


    Přední končetina
  • skládá se z lopatky, kosti pažní, vřetenní a loketní (je zde výběžek okovec), nadprstní a bodcové, spěnkové, korunkové a kopytní. Součástí kopytního kloubu jsou kůstky sezamové a střelkové.

    Zadní končetina
  • začíná pletencem pánevním, který je tvořen párovými kostmi kyčelními, stydkými a sedacími. Pánev samic je okrouhlejší, prostornější a výčnělky pánevních kostí jsou více zaoblené.
    Na pánev navazuje kost stehenní, holení a lýtková, patní, nártní, spěnková, korunková a kopytní.


krevní soustava

9. srpna 2008 v 12:20 anatomie
KREVNÍ SOUSTAVA
Všechny buňky, tkáně a orgány živočišného těla potřebují ke své činnosti a životu neustále kyslík a živiny a současně neustálé odvádění zplodin látkové přeměny. Tyto úkoly plní krev, která stále proudí v uzavřené soustavě trubic, tj. v krevním oběhu.

Krev tedy v organismu plní tyto funkce:
  • přináší živiny a kyslík buňkám
  • odvádí zplodiny látkové přeměny
  • přináší hormony jednotlivým orgánům
  • řídí a udržuje tělesnou teplotu (37,5 - 38,5°C)
  • chrání před nemocemi (bílé krvinky)
  • reguluje množství vody a soli v těle

    Množství krve - 7,5 - 10,5% hmotnosti koně, tj asi 48L.



    KREV
  • je neprůhledná, červená tekutina
    • skládá se z:
    • krevní plazmy
    • krevních tělísek
    • červených krvinek (Erytrocytů)
    • bílých krvinek (Leukocytů)
    • krevních destiček (Trombocytů)
    • krevního prachu (Hemokonie)

    Krevní plazma
  • je tekutá část krve, jantarové barvy a obsahuje 90% vody a 10% sušiny. Z toho 9% je organických sloučenin a asi 1% anorganických látek.

    Erytrocyty
  • jsou to buňky okrouhlého tvaru, u savců nemají jádro, ale u ptáků ano
  • obsahují červené krevní barvivo hemoglobin - je to bílkovinná látka, obsahující železo. Na železitou složku hemoglobinu se při dýchání váže kyslík, který se v tkáních předává buňkám - dochází k okysličení buněk a naopak dojde k vázání oxidu uhličitého, který hemoglobin odvádí do plic.
  • neustále se tvoří v červené kostní dřeni, má-li organismus dostatek vitamínů skupiny B a minerálních látek (Mn, Cu), ale hlavně železa
  • v 1 mm krychlovém je jich asi 7 000 000. Množství samozřejmě ovlivňuje věk, pohlaví, výživa a zdravotní stav.
  • životnost červených krvinek je několik týdnů, nejvíce však 120 dní
  • odumřelé krvinky se vstřebávají ve slezině

    Leukocyty
  • jsou to buňky s jádrem, nemají stálý tvar, neobsahují hemoglobin, ale jejich barva je žlutozelená
  • samostatně se pohybují, mají schopnost prostupovat stěnou krevních vlásečnic a pronikat do mezibuněčných prostor a na povrch sliznice.
  • mají schopnost pohlcovat mikroorganismy, choroboplodné zárodky a zbytky odumřelých tkání. Tato schopnost se nazývá fagocytóza.
  • v 1 mm krychlovém je přibližně 7000 bílých krvinek, počet se mění podle zdravotního stavu a na 1 krvinku připadá asi 700 - 1000 erytrocytů.

    Trombocyty
  • jsou to drobná krevní tělíska, nepravidelného tvaru, jsou křehké a u savců nemají jádro
  • žijí 3 - 5 dnů a podílí se na srážlivosti krve
  • při krvácení, když se krev dostane do styku se vzduchem se destičky shlukují a rozpadávají. Uvolňují enzym trombokináza, jehož působením vzniká nerozpustný fibrin a krev vytváří sraženinu
  • v 1 mm krychlovém je jich zhruba 300 000

    Hemokonie
  • tvoří se z uhynulých rozpadlých červených krvinek



    KREVNÍ OBĚH
    Tvoří ho vlásečnice, žíly, tepny, srdce a slezina.

    Vlásečnice (Kapiláry)
  • jsou to nejtenčí cévy, které tvoří husté sítě
  • jejich stěnami dochází k přenosu živin do tkání a naopak přechodu produktů výměny látkové z tkání do krve.

    Žíly (Vény)
  • jsou cévy, které vedou krev do srdce
  • jsou uloženy při povrchu těla a jsou vidět pod kůží

    Tepny (Artérie)
  • jsou cévy, které vedou krev od srdce
  • v těle jsou uloženy hlouběji

    Srdce (Cor)
  • je to dutý svalový orgán
  • rozlišujeme na něm 4 povrchové vrstvy:
    1. Osrdečník (PERIKARD)- je to vazivový obal, ve kterém je srdce uloženo v dutině hrudní mezi plicními laloky. Prostor mezi srdcem a osrdečníkem vyplňuje osrdečníkový mok, který zmírňuje tření při pohybech srdce.
    2. Vnější vrstva (EPIKARD) - blána, vlastní vnější vrstva srdce
    3. Vlastní srdeční sval (MYOKARD)
    4. Vnitřní sval (ENDOKARD)

    Složení srdce:
    Dutina srdce je rozdělena na pravou a levou předsíň a na pravou a levou komoru. Mezi levou komorou a předsíní je otvor s dvoucípou chlopní a mezi pravou komorou a předsíní je otvor s trojcípou chlopní.

    Spojení srdce s cévní soustavou je:
  • 5 - 8 plicními žílami
  • přední a zadní dutou žílou
  • srdečnicí (Aortou)
  • plicní tepnou (Plícnicí)

    Krev může plnit svoji funkci jen když je v cévní soustavě v neustálém pohybu. Tento pohyb zajišťují rytmické pohyby srdce, které vhání krev pod tlakem do srdce. Srdeční tep se skládá ze dvou fází:
  • Systoly - při systole se srdce smršťuje a vhání krev do cév.
  • Diastoly - při ní srdce ochabuje a naplní se krví. Systola předsíní nastává současně s diastolou komor. Tyto rytmické pohyby udržují krev stále v jednosměrném pohybu.


    Podle funkce a průběhu cév dělíme krevní oběh na 3 části:

    1. Malý krevní oběh (plicní)
  • začíná v pravé srdeční komoře, z které plicní tepna odvádí odkysličenou krev do plic, kde se větví na hustou síť vlásečnic kolem plicních sklípků. Zde dojde k okysličení a krev se z vlásečnicové sítě sbírá do 5 - 8 plicních žil, které ji vedou do levé předsíně.

    2. Velký krevní oběh (tělní)
  • z levé předsíně vede okysličená krev do levé komory a odtud aortou do celého těla, kde odevzdá živiny a kyslík do tkání a buněk. Do krve se vrací produkty látkové přeměny a oxid uhličitý. Tato odkysličená krev se vrací z jednotlivých orgánů přední a zadní dutou žílou do pravé předsíně.

    3. Vrátniční krevní oběh (jaterní)
  • představuje ho vrátniční žíla, která odvádí krev bohatou na živiny ze žaludku, střev, slinivky břišní a sleziny do jater. Zde se živiny zpracují a krev je odtud odvádí jaterními žilami do zadní duté žíly a tou do pravé předsíně.


    Slezina (Lien)
  • nachází se v levé polovině dutiny břišní
  • je plochá , oproti jiným druhům zvířat má trojúhelníkovitý tvar a fialovou barvu (např. u skotu je šedá, u ostatních zvířat hnědočervená a má podlouhlý tvar)
  • na povrchu je pouzdro, ze kterého prostupují do vnitřní tkáně přepážky, které dělí slezinu na větší počet oddílů. Uvnitř je dřeň, bohatá na mízní uzlíčky a červené a bílé krvinky.
    • má tyto funkce:
    • je zásobárnou krve - má hemopoetickou funkci
    • vytváří se zde bílé krvinky a ochranné látky organismu (protilátky)
    • filtruje krev

travicí soustava

9. srpna 2008 v 12:18 anatomie
TRÁVICÍ SOUSTAVA
Trávicí soustavu tvoří orgány, ve kterých probíhá metabolismus živin a formování nestrávených zbytků do výkalů. Tyto orgány jsou umístěny za sebou tak, jak se postupně podílí na zpracování potravy. Potrava projde trávicím traktem za 38 - 48 hod.
Trávicí soustavu tvoří:
  • trávicí trubice
  • trávicí žlázy


TRÁVICÍ TRUBICE

Stěna trávicí trubice se skládá ze 4 vrstev. Vnitřní stěnu tvoří sliznice, na ní je podslizniční vazivo, další vrstvou je hladká svalovina a na povrchu se nachází pobřišnice.
Jinak trávicí soustavu tvoří:

Dutina ústní
  • je přizpůsobena k uchopení, rozmělnění a proslinění potravy. Vpředu je ohraničena velmi pohyblivými pysky, z boku tvářemi a žvýkacími svaly. Strop tvoří tvrdé a měkké patro a na spodině je jazyk.
  • jazyk má 3 části a to volný, velmi pohyblivý hrot, méně pohyblivé tělo a kořen jazyka. Tvoří ho žíhaná svalovina a na jeho povrchu jsou nitkovité bradavky, ve kterých jsou uloženy chuťové pohárky.
  • zuby tvoří řezáky ( INCISIVI ), špičáky ( CANINY ), předstoličky ( PREMOLARES ) a stoličky ( MOLARES ).
  • do dutiny ústní vúsťují slinné žlázy, které reflexně vylučují při žvýkání sliny, obsahující enzymy PTYALIN a MUCIN, které se podílejí na počátku trávení. Produkce slin je až 20L za den.

    I C P M- zkratky zubů
    zubní vzorec hřebce =3 1 3 3- horní čelist
    3 1 3 3- spodní čelist
    zubní vzorec klisny =3 0 3 3- horní čelist
    3 0 3 3- dolní čelist


    Hltan
  • zde se kříží cesta dýchací s cestou trávicí.

    Jícen
  • probíhá po levé straně průdušnice a dopravuje potravu do žaludku. A protože kůň má jiné vústění jícnu do žaludku než má člověk, nemůže zvracet!

    Žaludek
  • kůň má jednoduchý žaludek, který má obsah 15L. Je vystlán žlaznatou sliznicí narůžovělé barvy.
  • dochází zde k štěpení cukrů, bílkovin a částečně tuků. Na trávení se podílí žaludeční šťávy, které obsahují PEPSIN (štěpí bílkoviny) a kys. solnou (štěpí cukry).

    Tenké střevo
  • skládá se ze 3 částí a to dvanáctníku, lačníku a kyčelníku. Na vnitřní straně střeva jsou krátké výrůstky - klky, které posouvají potravu.
  • v celém tenkém střevě dochází k vstřebávání živin přes stěnu střevní do krevního oběhu.
  • do tohoto střeva vúsťují játra, jejichž produkt žluč se podílí na trávení tuků. Dále sem ústí slinivka břišní, která vylučuje pankreatické šťávy.

    Slepé střevo
  • je součástí tlustého střeva, má obsah 50L a probíhá zde kvašení zejména buničiny. Žijí zde nálevníci a prvoci.

    Tlusté střevo
  • zde končí trávení tuků, dochází zde k zahušťování nestrávených zbytků, které se formují do výkalů a konečníkem odchází ven.
  • dělí se na velký a malý tračník

    Konečník
  • tvoří ho dva svěrače a to vnitřní svěrač, který je tvořen hladkou svalovinou a vnější svěrač, který je ze svaloviny příčně pruhované.


    TRUS
    Má zelenohnědou barvu, je soudržný a lesklý. Velikost kobylinců se pohybuje kolem 5 cm.
    Kůň kálí po 2 - 3 hodinách a za 24 hod. vyprodukuje 10 - 20 kg trusu.


    TRÁVICÍ ŽLÁZY
    Patří sem žlázy nacházející se ve stěně trávicí trubice a přídatné žlázy, tj. slinné žlázy, slinivka břišní a játra.

    Slinivka břišní (Pankreas)
  • leží v blízkosti žaludku a vúsťuje do tenkého střeva.
  • vylučuje pankreatické šťávy bohaté na enzymy TRYPSIN (štěpí bílkoviny), AMYLÁZU (štěpí cukry) a LIPÁZU (štěpí tuky).
  • protože je to žláza s vnitřní sekrecí vylučuje hormon INZULIN, který reguluje hladinu cukru v krvi.

    Játra (Hepar)
  • jsou největší trávicí žlázou (3 - 10 kg) a skládají se z několika laloků. Ukládají se v nich živiny a vitamíny, jsou zásobárnou krve, krev se zde zbavuje škodlivin a odpadních látek, které potom vylučují ledviny.
  • vstřebané živiny se zde syntetizují. Z jednoduchých cukrů vzniká glykogen, z aminokyselin bílkoviny apod.
  • vytváří se v nich žluč a protože kůň nemá žlučník, je žlučovody vedena do tenkého střeva, kde se podílí na trávení tuků.

nervová soustava

9. srpna 2008 v 12:17 anatomie
NERVOVÁ SOUSTAVA
Základem nervového ústrojí je nervová buňka - NEURON.
Tato buňka se skládá z:
  • těla buňky
  • výběžků
  • dendritů - nesou vzruch do buňky
  • neuritů - nesou vzruch z buňky

Spojení jednotlivých nervových buněk je uspořádáno tak, že neurit jedné nervové buňky je spojen s dendritem druhé nervové buňky. Spojení nervových buněk vytváří synapse (zápoje), ve kterých dochází k předání vzruchu.

Neuron
Každá změna, která podráždí nervovou buňku se nazývá podnět a nervové buňky, které přijímají podněty z vnějšího prostředí se nazývají receptory.
Máme 2 druhy receptorů:
  • EXTERORECEPTORY - zachycují vnější podráždění (např. štípnutí)
  • INTERORECEPTORY - přenáší vnitřní podráždění (např. hlad)

Podnět vyvolá podráždění, které se přenese do centra, kde se mění na vzruch. Nervová vlákna, která vedou vzruchy z tkání a orgánů do nervových center jsou vlákna dostředivá a ta která vedou vzruchy z nervových center orgánů a tkání jsou vlákna odstředivá.


Nervovou soustavu dělíme na:
1. CNS - centrální nervovou soustavu
2. ONS - obvodovou nervovou soustavu
3. VNS - vegetativní nervovou soustavu



CNS - CENTRÁLNÍ NERVOVÁ SOUSTAVA
Skládá se z mozku a míchy

Mozek
  • je uložen v dutině lebeční a tvoří jej:
    • velký mozek
    • přední mozek
    - mozkové polokoule
    - čichový mozek
    • mezimozek
    • střední mozek
    • zadní mozek
    • mozeček
    • most
    • prodloužená mícha

    Mozkové polokoule
  • jsou tvořeny na povrchu z šedé mozkové kůry a uvnitř bílé hmoty. Jsou nejvyšším orgánem nervové soustavy, řídí veškerou činnost organismu.

    Čichový mozek
  • je centrem čichového ústrojí. Je jen průměrně vyvinutý (značně vyvinutý je např. u šelem).

    Mezimozek
  • řídí dechový aparát, srdeční činnost, pánevní orgány, termoregulaci a hospodaří s cukry, vodou a solemi.

    Střední mozek
  • je centrem zrakového a sluchového centra, pohybových reflexů a jsou v něm nervové dráhy, které spojují zadní mozek s předním mozkem.

    Mozeček
  • je v něm centrum pro regulaci pohybu, udržování rovnováhy, polohy těla a končetin.

    Most
  • leží pod mozečkem a je to spojnice s míchou.

    Prodloužená mícha
  • řídí dýchání, reflexní děje (sání, polykání, kýchání, slinění a slzení) a krevní oběh.


    Mícha
    Navazuje na prodlouženou míchu, prochází páteřním kanálkem a končí v křížové oblasti. Meziobratlovými otvory vystupují z míchy míšní nervy krční, hrudní, bederní, křížové a ocasní.
    Je složená z vnitřní šedé hmoty ve tvaru "H" a na povrchu je pokryta bílou hmotou.



    ONS - OBVODOVÁ NERVOVÁ SOUSTAVA
    Tvoří ji síť nervů, které prochází všemi tkáněmi a orgány a jsou spojeny s CNS.

    Podle místa výstupu dělíme nervy na:
  • mozkové nervy - inervují (ovládají) orgány hlavy (př. čichový, trojklaný, zrakový, okohybný, jazykohltanový, sluchově rovnovážný,...)
  • míšní - inervují trup a končetiny

    Dále ještě rozlišujeme nervy:
  • dostředivé - vedou vzruchy do CNS
  • odstředivé - vedou vzruchy od centra do těla



    VNS - VEGETATIVNÍ NERVOVÁ SOUSTAVA
    Řídí činnost ústrojí, které nepodléhá vůli jedince (trávení,...). Je řízena centrální nervovou soustavou.
    Inervuje všechny tkáně těla, řídí jejich růst, výživu, působí na hladkou a srdeční svalovinu.

    Rozeznáváme 2 typy VNS:

    SYMPATIKUS
  • vybíhá z každého obratle míchy.
  • po určitých úsecích vytváří uzliny - GANGLIA. Z ganglií se sympatikus bohatě větví a vstupuje do vnitřních orgánů - působí na rozkladné procesy.
  • působí přes den

    PARASYMPATIKUS
  • působí až v noci
  • také se bohatě větví na ganglia

    Sympatikus a parasympatikus působí navzájem protikladně (vzájemně se doplňují).



    ČINNOST NERVOVÉHO ÚSTROJÍ

    Nervové ústrojí přijímá z vnějšího i vnitřního prostředí vzruchy, vede je do ústředí, kde se zpracují a vyvolají přiměřenou reakci. Základním projevem činnosti nervového ústrojí je REFLEX. Je to převod vzruchu z přijímacího orgánu, neboli receptoru do nervového ústrojí a z ústředí k výkonnému orgánu - efektoru. Dráha, po které reflex probíhá se nazývá REFLEXNÍ OBLOUK.


    Reflexy rozeznáváme:
  • nepodmíněné - zvíře se s nimi již rodí (např. dýchání, slinění, sání, polykání,...). Jsou poměrně stálé a nemění se po celý život. Patří sem i instinkty - pohlavní, potravový a obranný.
  • podmíněné - jsou získané, vznikají při dlouhodobém působení nebo opakování určitých podmínek. Jsou nestálé, dočasné a při změně podmínek zaniká. Umožňují zvířatům přizpůsobit se proměnlivému životnímu prostředí - tato schopnost se nazývá adaptace.


dýchací soustava

9. srpna 2008 v 12:16 anatomie
DÝCHACÍ SOUSTAVA
Orgány dýchací soustavy zajišťují výměnu plynů mezi organismem a prostředím, tedy příjem kyslíku a vylučování oxidu uhličitého.
Skládá se z těchto orgánů:
  • vlastních dýchacích orgánů
  • dýchacích svalů


Dýchací cesty
Tvoří je dutina nosní, hrtan, průdušnice, průdušky a průdušinky.

Nosní dutina
  • začíná nozdrami a končí dvěma nosními průchody do hrtanu. Vpředu je vystlána růžově červenou dýchací sliznicí, která zachycuje prach a zvlhčuje přijatý vzduch. V zadu je bledě žlutá sliznice čichová, jejíž hlenovité žlázy vylučují hlen, který chrání a zvlhčuje sliznici.

    Hrtan
  • je to krátká trubice, složená z pěti chrupavek, které jsou vzájemně spojeny klouby, svaly a vazy. Uvnitř je vystlán sliznicí. Je zde uloženo hlasové ústrojí, které tvoří dvě pružné vazy napnuté mezi štítnou chrupavkou a chrupavkami koncovými. Hlasové vazy a svaly tvoří společně se sliznicí tzv. hlasivky. Mezi nimi je průchod zvaný Hlasová štěrbina.

    Průdušnice
  • je trubice složená z chrupavčitých prstenců a spojuje hrtan s plícemi. Při kořeni plic se rozděluje na pravou a levou.

    Průdušky
  • přivádějí vzduch do plic a dělí se na stále jemnější a jemnější průdušinky.

    Průdušinky
  • jsou ukončeny plicními alveolami.
    Plicní alveol
    Dýchací orgány

    Plíce
  • jsou umístěné v dutině hrudní
  • na povrchu je kryje poplicnice
  • dělí se na pravou a levou polovinu, které spojují průdušky. Ty se v plicích dále dělí na jemné průdušinky, ukončené plicními sklípky, neboli plicními alveolami, kde dochází k výměně plynů = vzdušný kyslík je vázán na hemoglobin erytrocytů. Zpětně je uvolňován oxid uhličitý.

    Dýchací svaly
  • jsou svaly dutiny hrudní, zejména mezižeberní, břišní a prsní svaly a bránice.

    Mechanika dýchání
    Při vdechu
  • rozšíří se mezižeberní prostory, uvnitř hrudního koše se zmenší tlak, bránice se vychlípí do dutiny břišní, plíce se roztáhnou a nasávají vzduch.

    Při výdechu
  • naopak dýchací svaly ochabnou, bránice se vyklene zpět do dutiny hrudní, zvýší se vnitrohrudní tlak a plíce se zmenší.

    Vdechovaný vzduch obsahuje:
    • 21% kyslíku
    • 78% dusíku
    • 0,03% oxidu uhličitého
    Vydechovaný vzduch obsahuje:
    • 16% kyslíku
    • 78% dusíku
    • 4,6% oxidu uhličitého
    • vodní páry

    Rozeznáváme 3 druhy dýchání:
  • vnější - je to výměna vzduchu mezi vnějším prostředím a plícemi
  • vnitřní - dochází k výměně kyslíku a oxidu uhličitého mezi krví a alveolami
  • tkáňové dýchání - výměna kyslíku a oxidu uhličitého mezi krví a tkáněmi