close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Doufám že se vam tu bude líbit

Srpen 2008

knadstrupský kůň

2. srpna 2008 v 15:23 plemena koní
Původ a historie:
Zajímavě skvrnitý dánský kůň, pojmenovaný podle velkostatku, kde vznikl, není příliš starobylý. Za napoleonských válek, tedy na počátku minulého století, koupil dánský řezník Flaebe od španělského důstojníka klisnu, které se začalo říkat Flaebehoppen. Řezník ji prodal soudci Lunnovi a ten ji dal nakrýt frederiksborským hřebcem. Potomci byli drobnější než frederiksborgové, ale uchovali si nápadné skvrnité zbarvení po matce, běžné u španělských koní až do 19. století. Původní knabstrup byl tygr, bělouš s nepravidelnými, nejčastěji hnědými skvrnami. Po španělské matce zdědil ještě klabonos, mohutný kratší krk, strmější lopatku a mocnou svalnatou záď. Byl to kůň výkonný, ale neúhledný, a tak byl dále šlechtěn. Dnešní typ se postavou i zbarvením podobá spíš appaloose.
Knabsktrupský kůň na pastvě
Popis:
V kohoutku měří kolem 155 cm a má mnohem jemnější hlavu s rovným profilem, čímž se liší od původního typu. Výrazné oko má podobně jako u appaloosy dobře viditelné bělmo. Kohoutek je výrazný (to jeho předek neměl), hřbet svalnatý a silný. Krk je delší, štíhlý, hříva a ohon jsou velmi řídké, záď zaoblená, mocná, zadní nohy silné, s výraznými hlezny. Kopyta jsou dost plochá, rohovina často pruhovaná. Skvrnění má zasahovat až ke kopytu a má být co nejvýraznější. Většinou už nebývá čisté, srst je obvykle smíšená. Knabstrup má výbornou povahu, zakladatelka plemene proslula učenlivostí a ovladatelností. Původně to byl kůň vysloveně pracovní. Moderní typ si zachoval učenlivost i ochotu k práci, ale používá se jako jezdecký kůň a také pro cirkusovou drezúru.
Knabstrup - hlava

lusitano

2. srpna 2008 v 15:22 plemena koní
Původ a historie:
Tento portugalský kůň je poněkud záhadný. Nepochybně je spřízněn s andalusanem, ale základem chovu byl patrně garrano nebo jiný domácí typ koně. Zevnějšek i chody nakonec výrazně ovlivnilo přikřížení araba. V Portugalsku se chová řadu století a osvědčil se jako velmi ochotný, čilý a inteligentní kůň.
Popis:
V kohoutku měří 153-163 cm a má nápadně dlouhé nohy. Ramenní kost a lopatka jsou velmi strmé, ale tuto anatomickou vadu vyvažují svalnaté,dobře utvářené plece. Hlava je malá, jemná s rovným profilem, malýma ušima a živým výrazem. Čelisti jsou jemné. Vysoko nasazený krk je silný a kratší než u andalusana. Hruď je mělčí, což zesiluje dojem "nohatosti" koně. Hřbet je krátký, bedra silná, záď poněkud skloněná, ale mohutná. Hříva a ohon jsou bohaté a zvlněné, ocas je nízko nasazený. Nohy jsou hladké a suché, chody jsou méně okázalé než u španělských koní, ale vydatné a přesné. Jsou to koně obratní, pohybliví, neobyčejně učenliví, pracovití a ochotní. Cvičí se pro býčí zápasy. Chovají se často v barvě bílé, ale povoleny jsou i jiné barvy, jen strakáči ne. Ani bílé znaky nejsou žádoucí. Lusitano je univerzální jezdecký kůň. I dnes ještě slouží rejoneadorům (portugalským zápasníkům s býky) v aréně. Hodí se však pro vysokou školu, drezuru, osvědčuje se i v zápřeži. Klisny po lusitánském hřebci Rudolfovi se podílely na vzniku starokladrubského bělouše, jednoho z nejreprezentačnějších karosiérů renesanční a barokní Evropy. Pro zápasy s býky prodělávají koně velmi důkladný výcvik, který si nezadá s vojenským drilem.
Lusitano

mérenský kůň

2. srpna 2008 v 15:21 plemena koní
Jeho domovem jsou Pyreneje, oblast Ariége.
Je to starobylé plemeno, zmínky o něm najdeme již v Caesarově zápiscích o válce galské. Předpokládá se, že vznikl křížením domácích koní s těžkými nosnými klisnami římanů. Koně se od poloviny 19. století, kdy ještě žili volně v horách a byli to téměř dokonalí Mérenští koně, hodně změnili. Odchodem z hor se plemeno dostalo prostřednictvím koňských trhů do jiných prostředí, která hluboce osvěžila jejich životní rámec a způsob chování. Plemenná kniha byla založena v roce 1947. Později byl s cílem zlepšení exteriéru zušlechtěn orientální krví.
Ve vysokých Ariéžských horách a na některých místech pohraničního departmentu stále ještě přetrvává tradiční forma chovu, která spočívá v sezónním střídání údolí-hory. Jako hlavní charakteristika systému zůstává kontrast mezi zimním obdobím, kde se zvířata přizpůsobují z volného života v horách na život ve stájích v údolích a období, kdy se vyhánějí z údolí na pastvu do hor bez ohledu na nadmořskou výšku.
Rozmnožování je samovolné přímo na pastvě, majitelé kobyly pravidelnými návštěvami kontrolují, aby vše bylo v pořádku. Hlavní cena tohoto tradičního systému je stálé zachování vlády přírody, která udělala Mérenské koně tak odolné.
Druhým způsobem jsou ve Francii již několik let rozšířené tzv. mikro-chovy koní, kdy si lidé koně pořizují místo sekačky na trávu na údržbu několika arů pozemku, pro zálibu v rekreačním ježdění nebo přání spojení s přírodou prostřednictvím zvířete.
A právě zde najde mérenský kůň velké uplatnění pro své vlastnosti, kterými jsou čistota spásaného prostoru (v kopcích úspěšně likviduje keře, trní i ostružiny) a perfektní charakter. Také nesmíme zapomenout na širokou možnost jeho využití od zápřahu přes rekreační ježdění a hipoterapii po sport. Ve Francii se jezdí i speciální dostihy jenom pro toto plemeno.
Nejenom ve Francii si našel Mérenský kůň své příznivce. Chovy těchto koní jsou poměrně rozšířené v Itálii, Španělsku, Belgii, Holandsku, Dánsku, Německu a dokonce i na malém ostrově v Indickém oceánu Reunionu.

morgan

2. srpna 2008 v 15:20 plemena koní
Původ a historie:
Zakladatelem tohoto čistě amerického plemene byl mimořádně výkonný tmavý hnědák záhadného původu, Justin Morgan. Narodil se mezi lety 1789-1793 ve West Springfield v Massachusetts a původně se jmenoval Figure. Byl to malý, jen 142 cm vysoký koník a hipologové dodnes diskutují o tom, zda mezi jeho předky patřili angličtí plnokrevníci, arabi, koně dánští, holandští, frísové nebo dokonce velšský kob. Ačkoli to byl pracovní kůň, používaný v zemědělství i v lese, nikdy nebyl v dostihu poražen ani pod sedlem ani v zápřeži. Uhynul r. 1821, ale zanechal po sobě početné, velmi vyrovnané potomstvo, které bylo zdokonaleno v hřebčíně v Burlingtonu. Morgani se podíleli na vzniku a zlepšení mnoha amerických plemen jezdeckých koní a klusáků.
Popis:
Dnešní morgan měří v průměru 155 cm a váží asi 525 kg. Má kvalitní nohy, krátké holeně měří v obvodu více než 20 cm. Kostra je robustní, hlava středně velká s profilem rovným nebo jemně prohnutým, klabonos je nežádoucí. Žuchvy jsou dost masivní, oči a nozdry velké, hrotité uši postavené daleko od sebe. Hříva a ohon jsou jemné, bohaté, hedvábné a nesmějí se krátit. Svalnatý krk má výrazný hřeben, kohoutek jen o málo vyšší než kříž. Velmi dobré nohy mají silné spěnky a dobře tvarovaná kopyta s hladkou a pevnou rohovinou. Zadní nohy jsou zvlášť dlouhé. Chody jsou pružné. Je to všestranný kůň, vhodný k soutěžím i k drezuře, protože je inteligentní, učenlivý a soutěživý, osvědčuje se i v lehčí práci a je znamenitý pod sedlem. Díky své vytrvalosti se hodí i k distančním jízdám, turistickému využití a k rekreačnímu ježdění.

lipican

2. srpna 2008 v 15:20 plemena koní
Původ a historie:
Hřebčín v Lipici, ležící severně od Terstu, byl založen r. 1580, a to stejně jako o rok starší hřebčín kladrubský pro potřeby habsburské monarchie. Na počátku byli dovezeni španělští koně, 9 hřebců a 25 klisen, později, tj. koncem 18. století, byli do chovu zavedeni neapolitáni a kladrubáci a začátkem 19. století i arabi (siglavi). Pokus o zušlechtění arabskou a později i anglickou krví se nepodařil, protože koně ztráceli svůj typický vysoký chod, nezbytný pro uplatnění ve španělské škole. Proto se dodnes chovají původní typy - Maestoso a Favory po kladrubácích a Conversano a Neapolitano po italských předcích. Lipicán je kůň reprezentační, byl určen pro vídeňskou šlechtickou jízdárnu a tam se uplatňuje dodnes. Pro tyto účely však dnes chová lipicány menší postavy hřebčín v Piberu u Štýrského Hradce (Rakousko). Větší typ lipicána se osvědčil v armádě, v zápřeži i jako kůň pracovní.
Popis:
Menší typ měří v kohoutku 154-165 cm, u nás chovaný měří až 168 cm. Hmotnost se pohybuje kolem 550 kg. Velmi pěkná hlava má většinou rovný profil, ale může mít i lehký klabonos. Lopatka je strmá, což v tomto případě není chyba, protože podmiňuje vysoký chod. Trup je hluboký, dobře osvalený, nohy kratší, silné, kopyto pevné. Ocas je vysoko nasazený i nesený, hedvábný. Kůň není příliš rychlý, ale je velmi obratný a učenlivý, všestranný. Převládají bělouši, a to vybělující, hříbata jsou hnědá nebo černá. Asi 20% lipicánů jsou vraníci nebo hnědáci
Lipicán-vraník

kůň převaského-kertag

2. srpna 2008 v 15:19 plemena koní

Původ a historie:

Poslední divoký kůň-kertag, snad ještě žije v pustinách Mongolska, v poušti Gobi a v pohraničních horách severní Číny. Ještě před tisíci lety se vyskytoval v celém stepním pásmu východní a střední Asie. Jeho ústup zavinil lov, ale hlavně pastevci, kteří potřebovali vodu a pastvu pro vlastní stáda. Divoký kůň byl již před desítkami tisíc let lovnou zvěří pračlověka, který zanechal jeho portréty na stěnách jeskyní. Ovšem portréty "převaláků" z západoevropských nalezišť patří podle názoru odborníků velmi podobnému, na konci doby ledové vyhynulému koni sprašovému (E. germanicius).
Popis:
Kůň Převalského je robustní, 125-145 cm vysoký, s nápadně velkou hlavou. V letní srsti je tmavě plavý až červenohnědý, v zimě mnohem světlejší. o hřbetě se mu táhne černý "úhoří pruh". Nohy, krátká stojatá hříva a ocas jsou tmavé až černé, zebrování na nohách není pravidlem. Dlouhé žíně jsou jen po stranách ocasu, ne dokola jako u domácích koní. Zimní srst je nápadně dlouhá a hustá, na nohách prodloužená v malý rous, na lících u hřebců licousy. Pouštní typy kertaga byly drobné, zvířata z chladných hor byla vyšší, silnější a měla i odlišnou barvu. Kertagové žijí v rodinných skupinách, tabunech, ovládaných jedním dospělým hřebcem. Hřebec stádo chrání, vůdčí roly má nejstarší klisna. Tabuny se pak volně sdružují do větších stád. Koně mají své domovské území, které značkují trusem a močí. Kůň Převalského byl vyhuben, nepatrné zbytky žijí skrytě. O záchranu druhu se postaraly zoologické zahrady a ochranáři, kteří nyní usilují o vysazení kertaga zpět do přírody v Mongolsku.

nejmenší poník na světě

2. srpna 2008 v 15:17 plemena koní
Tak todle je nejmenší koníček na světě...(teda podle mých zdrojů... je možný, že bude za chvilku zase jiný) jmenuje se Thumbelina a má 43 cm... :))

fríský kůň

2. srpna 2008 v 15:15 plemena koní
Výskyt a historie:
Patří mezi nejstarší evropská plemena. Soudí se, že jeho počátek je třeba hledat v době před 3000 lety. Je to původní severoevropské plemeno, blízké koni armonickému. Pochvalné zprávy nám o něm zanechali již staří Římané; chválili jeho výkonnost. Původní frís byl ovšem dost nevzhledný chladnokrevník, věhlas získal po zušlechtění orientální krví. Značně byl ovlivněn hlavně andalusany v době španělské okupace Holandska (16. a 17 století). Původně pracovní, pak rytířský kůň se postupně změnil na reprezentačního karosiéra, i když byl dost temperamentní a pohyblivý i pod sedlem. Vyvážel se do celé Evropy a ovlivňoval mnohá plemena. Spolehlivě předává svou černou barvu.
Popis:
Smolně černý kůň bez bílých odznaků je vysoký nejméně152 cm a dosti těžký. Má dlouhou, ale úhlednou hlavu, nápadně pohyblivé uši, velmi bohatě zvlněnou hřívu a ohon a na nohách bohatý rous. Krk je obloukovitý, vysoko nesený, plec kvalitní, kohoutek výrazný, trup robustní a záď mocná. Poměrně krátké nohy jsou silné, s dobrými klouby a tmavými zdravými kopyty. Chody jsou výborné, krok vysoký, takže spřežení vypadá velmi působivě a hrdě. Proto byl frís nepostradatelný při obřadních průvodech, např. při pohřbech. Později sloužil jako klusák. Po první světové válce mu zůstala jen práce v zemědělství a byl málem na vymření. Zachránila ho holandská Královská chovatelská společnost, dnes je opět populární a vyváží se do světa. Je to věestranný tažný kůň, který se dnes uplatňuje i ve sportu. Slouží jako klusák zapřahaný do dvojkolky zvané gig, uplatňuje se v drezuřě i v cirkusu a dobře chodí pod sedlem, ovšem rekreačně.

fjordský kůň

2. srpna 2008 v 15:12 plemena koní
Fjordský kůň
Původ:
Toto plemeno má původ v severní Evropě.
Jedno nejstarší a nejčistčí plemeno,které pochází ze Skandinávského poloostrova ze země
Norska.
Historie:
Úplně první zaznamenaný chov tohoto plemena je již z 10.století.
Toto plemeno chovali v Norsku staří vikingové.Byli to jejich oblíbení koně,proto se toto
plemeno dostalo společně s vikingy do Velké Británie (oblast Skotska) a Islandu.Později
se Fjord dostal také do západní Evropy,kde se stal velmi oblíbeným a ušlechtilým
plemenem.
Popis:
Fjordský kůň dosahuje výšky okolo 132-145 cm.Jeho hlava je trošku větší a těžší.
Oči jsou mírně šikmé.Krk má krátký a hodně svalnatý.Širokou,svalnatou plec a
oblý trup.Má velice silnou záď.Také nohy jsou silné,ale trochu krátké.Hříva a
ocas mají zvláštní zbarvení.Většinou má hřívu a ocas podle barvy srsti (béžovou).
Konec hřívy a ocasu má tmavý.U tohoto plemene se také velmi často objevuje
úhoří pruh.
Povaha:
Jako každý kůň má i Fjord svou povahu,která ho činí zvláštním. Fjordský kůň je
velice pracovité plemeno.Je také velmi inteligentní a v různých situacích i odvážný.
Jeho stiná stránka je v tom,že je velice svéhlavý.A pak ho k něčemu přesvědčit
je opravdu umění :-).
Využití:
Dnešní využití Fjordských koní je opravdu pestré.Je to kůň všestranný a to je výhoda.
Nejenom,že se hodí do zápřahu,ale také do sportu.Můžete ho dát do zápřahu,když
třeba potřebujete odvést dříví z lesa.Můžete s ním na závody jak parkurové,tak i
drezurní.Ale také to může být jen váš kamarád provolný čas.
/* <![CDATA[ */ var bbs=screen,bbn=navigator,bbh;bbh='&ubl='+bbn.browserLanguage+'&ucc='+bbn.cpuClass+'&ucd='+bbs.colorDepth+'&uce='+bbn.cookieEnabled+'&udx='+bbs.deviceXDPI+'&udy='+bbs.deviceYDPI+'&usl='+bbn.systemLanguage+'&uje='+bbn.javaEnabled()+'&uah='+bbs.availHeight+'&uaw='+bbs.availWidth+'&ubd='+bbs.bufferDepth+'&uhe='+bbs.height+'&ulx='+bbs.logicalXDPI+'&uly='+bbs.logicalYDPI+'&use='+bbs.fontSmoothingEnabled+'&uto='+(new Date()).getTimezoneOffset()+'&uti='+(new Date()).getTime()+'&uui='+bbs.updateInterval+'&uul='+bbn.userLanguage+'&uwi='+bbs.width; if(typeof(bburlparam)=='string') { bbh+='&'+bburlparam; } if(typeof(bbkeywords)=='string') { bbh+='&keywords='+escape(bbkeywords); } document.write("<scr"+"ipt language='JavaScript' charset='windows-1250' type='text/javascript' src='http://go.cz.bbelements.com/please/showit/2444/3/3/7/?typkodu=js"+bbh+"&alttext=0&border=0&bust="+Math.random()+"&target=_blank'><"+"\/scr"+"ipt>"); /* ]]> */

věci na ježdění anglie

1. srpna 2008 v 20:44 | aj |  jezdecké potřeby
jezdecká přilba
rukavice
bičík
vesta
kalhoty jezdecké
košile
sako
jezdecké boty

kdo to je??

1. srpna 2008 v 15:52 Pat parelli

Pat Parelli - Natural Horsemanship

Využití psychologie koní
Pat Parelli, bývalý jezdec rodea, věří, že každý člověk si může vypěstovat " cit pro koně". Jeho chovatelské metody jsou výsledkem celoživotní práce s koňmi. Po úspěšné kariéře jezdce v rodeu se Pat začal věnovat výcviku koní a jeho další život ovlivnilo několik událostí. První bylo seznámení s Austarlanem Tonym Ernstem, který se kromě koní věnoval bojovým umění. Díky němu se Pat dozvěděl mnoho o vnitřní síle člověka a o vztahu mezi tělem a myslí. Další důležitou osobností v Patově životě byl kalifornský chovatel koní Troy Henry, pod jehož vedením Pat pronikl do psychologie koní a naučil se řadu věcí o umění komunikace s volně žijícími zvířaty. Pat skloubil nové poznatky s dřívějšími zkušenostmi z práce s mulami a vytvořil vlastní originální výcvikovou metodu. Je přesvědčený, že pokud člověk dokáže kontrolovat fyzickou, mentální a emocionální stránku své vlastní osobnosti, je schopen využít i psychologie koní a dorozumívat se s nimi.
Výcvikový program Parelli Natural Horse-Man-Ship ( PNH) ( přirozený výcvik koní podle Pata Parelliho) Pat vyvinul se svou manželkou Lindou. Jeho cílem je zvýšit všeobecnou úroveň výcviku koní. Metoda PNH předvádí zájemcům, jak učit koně nejrůznějším cvikům a žáci se při ní sami zdokonaluí po mentální, emocionální i fyzické stránce. Parelliho záměrem je vychovat všestraně zdatné cvičitele, kteří budou ovládat koně na otěži, ve volnosti a zvládnou i freestyle ( jízdu bez uzdečky a sedla) stejně jako vybroušené ježdění s uzděním ve shromáždění na otěži. Výcviku ze země věnuje stejnou pozornost jako zvládání jezdeckých dovedností.
ZMĚŇTE SAMI SEBE!
Výukový systém, který, jak Pat říká, " učí žáky, jak učit koně" , se opírá o šest hlavních zásad:
- 1 Přístup
Mnoho lidí, kteří nastoupí do Patova výukového programu, zjistí, že nejprve musí změnit sami sebe. Než se člověk stane skutečně dobrým " horsemanem" , musí ujít dlouhou cestu, na níž se občas objeví i pocity vzteku, zklamání a zoufalství. Dělat pokroky znamená být připraven změnit se, přijmout určitý přístup k věcem a životu, být připraven chybovat, učit se z chyb a zúročit své předchozí zkušennosti. Účastníci Patova programu se učí, jak přijímat v partnerském vztahu s koněm zodpovědnost. Patovo motto zní: " Buď pozitivní, progresivní a přirozený."
- 2 Vědomosti
Pat zdůrazňuje, že je důležité zajímat se o všechno, co s konmi souvisí, a je špatné soustředit se bezvýhradně na jezdectví. Je třeba pochopit, jak se koně chovají, jak přemýšlejí a učí se, poznat, co je pro ně důležité a naučit se s nimi komunikovat. Zájemcům o svůj program nabízí nejrůznější způsoby výuky: kurzy, videonahrávky, audionahrávky apod.
- 3 Pomůcky
Pro komunikaci s koněm užívá Pat následující pomůcky: provazovou ohlávku, dlouhou lonži a neohebnou oranžovou " mrkvovou" hůlku ( carrot stick), která funguje jako prodloužená ruka ( nikdy jako bič!).
- 4 Techniky
Klíčovým slovem celého Patova výcvikového systému je komunikace.Patovy techniky mají za úkol zprostředkovat jasnou, jednoznačnou a zřetelnou komunikaci mezo koněm a cvičitelem.Ze strany cvičitele je nutný správný přístup a koncentrace.PAt tvrdí, že při postupném zvládání jeho výcvikového systému se u cvičitele vyvíjí a zlepšuje cit pro koně.
- 5 Čas
Zdokonalování stojí čas jak cvičitele, tak koně a je nutné, aby jej oba do výcviku investovali.
- 6 Představivost
Program Pata Parelliho zahrnuje řadu cvičení, která mají účastníky naučit, jak trávit čas se svým koněm kreativním způsobem a stimulovat ho mentálně i fyzocky a emocionálně.

kdo je to?

1. srpna 2008 v 15:50 monty roberts
Kdo je Monty Roberts?
Nejznámější "zaříkávač" ve světě koní se představuje jako muž, který naslouchá koním. Jeho životním krédem, se kterým objíždí svět, je snaha změnit svět k lepšímu pro koně i pro lidi. V roce 2002 jeho turné vidělo přes 50 000 lidí, v roce 2003 přilákalo přes 225 000 diváků z Velké Británie, Německa, Austrálie, Kanady a USA.
Jeho show, které bylo vyprodáno do posledního místa, charakterizoval tisk jako "kouzelný tanec člověka s koněm", a končilo ovacemi ve stoje. Letos poprvé budeme mít i my příležitost se této úchvatné podívané zúčastnit.
Monty odmalička obsedal a trénoval koně. Účastnil se rodeových závodů a vyhrával nejvyšší ceny. Během práce v Hollywoodu se přátelil s Jamesem Deanem, hrál dvojníka jemu i jiným hvězdám.
Muselo ale uplynout mnoho let, než on sám a jeho nekonveční techniky získaly pozornost a ocenění. V roce 1989, kdy mu bylo 53 let, obdržel Monty pozvání od královny Alžběty II, aby předvedl své metody. Dojatá královna, velká milovnice koní, jej od té doby každý rok hostí na zámku ve Windsdoru.
Právě postava Montyho Robertse inspirovala Nicolase Evanse k napsání knihy "Zaříkávač koní", na základě které Robert Redford natočil stejnojmenný film.
Monty přišel velmi rychle na to, že má dar rozumět koním.Nazval ho jazykem Equus a metodu která ho využívá - Napojení Join-UpŽ. Jeho znalosti mu dovolily osvojit si dnes již známého mustanga jménem Plachý Hoch. Monty Roberts dokazuje, že násilí nikdy není dobrým řešením u zvířat ani u lidí, zkušenosti z práce s koňmi převádí na rozvíjení nekonfliktních mezilidských vztahů, mimo jiné také ve firmách. Mezi 250 firmami, které využily jeho pomoci, jsou mimo jiné IBM, Express, Johnson & Johnson, Disney, Minolta, Hallmark, Volkswagen.
Jeho znalosti psychologie byly oceněny i u CIA, která mu věnovala certifikát za spoluúčast na výzkumu detektoru lži. Jeho programy jsou využívany při práci s mládeží, se kterou se také často stýká, koně trénované v jeho středisku Flag is Up jsou šampióni uznávaní na celém světě.
Životopis Montyho Robertse?
1943 -vystupuje v hollywoodských filmech jako kaskadér (zastupuje Elizabeth Taylor ve filmu National Velvet a další, např. Roddy McDowell, Mickey Rooney, Charlton Heston), přátelí se s Jamesem Deanem.
1948 - pozoruje divoké mustangy v Nevadě a učí se jejich tichou řeč těla
1955-1969 umístění v rodeu: 9 Regional College Championships, 7 Western State Championships, 5 National Championships, 3 Team National Championships, one Bulldogging and one Team Roping Championship
1966 - zakládá farmu Flag is Up v Solvang, Kalifornie, zaměřenou na chov a trénink konía hipoterapii. Z jeho chovu pocházejí dostihoví šampióni USA - Cathy Honey, An Act, Aladancer, Walk in the Sun, Tobin Bronze; Evropa - Alleged, Dajur; Německo - Lomitas, Quebrada, Risen Raven, Macanal, Lavirco; Austrálie - Bahroona; Nový Zéland - Sharirari
1986 - první veřejné vystoupení Robertsovy nenásilné metody Join UpŽ na semináři ve Vancouveru, kde vystupoval jako host
1988 - titul "Muž roku" udělený National Reined Cow Horse Assotiation
1989 - na pozvání královny Alžběty II předvádí svou techniku ve Windsoru
1996 - vychází kniha "Muž, který naslouchá koním", podle The New York Times 58 týdnů nejprodávanější kniha, prodáno více než 3 milióny výtisků
1998 - Monty Roberts prezentuje svou metodu napojení Join UpŽ ve více než 40 státech USA, BBC vysílá dokument "Monty Roberts, The Real Horse Whisperer"
1999 - vyšla kniha "Plachý hoch, kůň, který přišel z divočiny
2000 - ocenění "Man of the Year" ASPCA, "George Angell Humanitarian Award" MSPCA, vychází kniha "Horse Sense for People"
2002 - vychází kniha "From My Hands To Yours", na přání královny Alžběty II předvádí svou metodu na slavnostech Zlatého výročí korunovace královny Alžběty
2002-2003 navštěvuje Monty Roberts se svým turné Velkou Británii, Německo, Rakousko, Austrálii, Dubai, Nový Zéland

fotešky

1. srpna 2008 v 15:48 drezura